Nedávno to bylo 10 let od čínského projektu Pásmo a stezka, který má mj. pomoci, např. vybudováním infrastruktury, zemím třetího světa. V ČR momentálně tento projekt spí. Ale – je do budoucna cestou právě pro tzv. rozvojové země, nebo jde jen o snahu Číny, jak ekonomicky – výhledově – co nejvíce zbohatnout?

Na tuto otázku v rozhovoru pro CMG reagoval bezpečnostní analytik Jan Schneider takto:

To je skutečně otázka na dizertační práci! O tom, jak přemýšlí a funguje Čína, kolují většinou méně či více dobře míněné a kvalifikované odhady. Zde nás dostihují negativa europocentrického myšlení, postihujícího celý Západ. Ono je to vidět už i na přístupu k Blízkému východu, k biblické tradici, která vznikla v orientálním prostředí, Evropané ji však tvrdošíjně vykládají po svém, aniž by byli schopni reflexe, uvědomění si, jak by asi působily staré pověsti české na posluchače z tichomořských ostrovů.

Četl jsem několik knížek amerických autorů, kteří jsou označováni za sinology. Přišlo mi to komické, protože jejich přístup byl jen mechanickou aplikací toho, co si oni myslí, že si Číňané myslí o nás.

Jinými slovy, abych použil vtip z nám bližší tradice. Vypráví se, jak jakási žena zašla za rabínem, aby se za ni modlil, protože nemohla mít děti. »Matka měla stejný problém,« odpověděl jí rabín, »a také se šla poradit. Když pak šla od rabína, potkala žebráka, který se třásl zimou, a darovala mu kabát. A za rok jsem se narodil.« – »Mnohokrát vám děkuji,« řekla žena, »udělám přesně to, co vaše matka!« Rabín zavrtěl hlavou: »To nebude fungovat. Moje matka tento příběh nikdy neslyšela!«

Proto si myslím, že bez respektu a vcítění se do čínského myšlení nedospějeme k hodnotným závěrům. Budeme-li stále Čínu poměřovat jen vlastními náhledy, dočkáme se asi velkých překvapení. Soudím, že Číňané pro nás nechystají nic na způsob večírku v dívčí škole, ale na druhou stranu jejich vliv může mít celosvětově velmi uklidňující účinky, neboť se napájejí z dlouhé a moudré tradice.