Na Russellově náměstí v Londýně se nachází světoznámé muzeum - Britské muzeum. Přestože se zdá, že je plné sbírek, ve skutečnosti je označováno za „symbol rozsáhlých krádeží“ - většina z více než osmi milionů předmětů v jeho sbírce pochází z jiných zemí. V průběhu let se mnoho zemí snažilo získat zpět uloupené památky ze Spojeného království. Nedávno přišel řecký premiér Kyriakos Mitsotakis.

Kyriakos Mitsotakis je od 26. listopadu místního času na návštěvě Spojeného království. V exkluzivním rozhovoru pro BBC uvedl, že Řecko požádalo Britské muzeum o vrácení mramorových soch z Parthenónu. „Není nic, co by zpochybňovalo vlastnictví těchto památek, jsou to řecké památky, které byly ukradeny,“ poznamenal.

Před více než 200 lety britský diplomat Thomas Bruce rozřezal velké množství mramorových soch z Parthenónu, a dokonce i z Akropole a převezl je do Británie. Britská vláda pak zakoupila tyto kamenné sochy a vystavila je ve sbírce Britského muzea. Tyto řecké národní poklady se tak staly takzvanými „poklady Britského muzea“. Řecko dlouhou dobu vyzývalo Britské muzeum k navrácení soch, ale bylo odmítnuto.

Řecko není v tomto snažení osamoceno. Británie byla v minulosti evropskou mocností s největším počtem zámořských kolonií. V Britském muzeu se nachází výstava britské koloniální historie. Od nigerijských beninských bronzů až po egyptskou Rosettskou desku - naprostá většina sbírek muzea je svědectvím britského zámořského drancování. Mezi nimi je také přibližně 23.000 čínských památek.

Podle neúplných statistik UNESCO se v zahraničí ztratilo nejméně 1,64 milionu čínských kulturních památek a Britské muzeum je jedním z muzeí s největší sbírkou ztracených čínských památek. Od bronzů z období Shang (Šang) a Zhou (Čou) přes porcelán z období dynastií Tang (Tchang) a Song (Sung) až po zlaté a nefritové předměty z období dynastií Ming (Ming) a Qing (Čching) - sbírka čínských památek zde zahrnuje téměř všechny kategorie umění a pokrývá téměř celou historii Číny. Mezi takzvanými „deseti největšími poklady“ Britského muzea jsou tři z Číny, tj. kopie „Přikázání pro ženy“ z dynastie Tang, nástěnné malby z Dunhuangu (Tun-chuang) a Davidovy vázy z dynastie Yuan (Jüan). Na štítcích těchto památek bývá uvedeno „legitimní“ zdroj, ale skutečným zdrojem jsou války, krádeže a nákupy na černém trhu a většina z nich se odehrála více než 100 let před opiovou válkou a založením Čínské lidové republiky.

Mnoho zemí, včetně Číny, se neustále snaží získat zpět uloupené kulturní památky, ale Spojené království je vždy odmítalo vrátit z důvodu „ochrany bezpečnosti kulturních památek“. V roce 1963 britský parlament upravil zákon o Britském muzeu tak, aby zakázal navracení památek na základě právních předpisů. Dan Hicks, ředitel Muzea Pitt Rivers na Oxfordské univerzitě, poukázal na to, že Britské muzeum stále skrývá „imperiální nostalgie“ a domnívá se, že „má jisté privilegium vlastnit památky bez vysvětlení“.

V srpnu letošního roku vyšlo najevo, že ze sbírek Britského muzea zmizelo asi 2.000 kusů pokladů, z nichž některé byly dokonce uvedeny na prodej přes internet. Tím se muzeum dostalo do krize důvěryhodnosti a jeho schopnost „udržovat kulturní památky v bezpečí“ byla zpochybněna. Mnoho zemí včetně Číny znovu vyzvalo britskou stranu, aby kulturní památky vrátila.

Kulturní památky jsou pokračováním a nositelem kultury země a národa a jsou symbolem historických emocí a kulturních vzpomínek. V průběhu let mnoho zemí světa nikdy nepřestalo usilovat o navrácení těchto uloupených kulturních památek z Britského muzea a od britské vlády s cílem chránit kulturní linii země a národa a likvidovat pozůstatky kolonialismu, což je v podstatě součástí mezinárodního antikoloniálního hnutí.

Od roku 2022 vrací německá vláda beninské bronzy do Nigérie. Britský novinář Barnaby Phillips napsal, že Velká Británie rovněž vlastní nigerijské bronzové památky a že přístup Německa „znemožňuje Velké Británii nadále popírat, že původ těchto artefaktů je krádež“. Mezitím Nigérie požádala Britské muzeum o navrácení beninských bronzů, Etiopie požádala o navrácení pokladu z Makdaly a obyvatelé Velikonočního ostrova Rapa Nui nadále žádají o navrácení ikony Velikonočního ostrova, která je „duchovním totemem“ atd.

Koloniální éra je už pryč. Britská strana by měla čelit oprávněným požadavkům mnoha zemí a co nejdříve vrátit uloupené kulturní památky. Tyto krásné kulturní památky různých zemí, které v klidu leží v Britském muzeu, by se měly vrátit domů. Temná koloniální historie Spojeného království by se měla komplexně a plně stát minulostí.

(Yawen)