Ve čtvrtek 7. prosince proběhne v Pekingu setkání vedoucích představitelů Číny a Evropské unie. Půjde o v mnohém rozhodující akci v době, která je pro mnohé turbulentní a těžká. Ve světle globálních geopolitických nepokojů, evropské energetické krize, inflace, ale i mnohých problémů v průmyslu i na vnitřních i mezinárodních trzích, je komunikace mezi velkými ekonomickými lídry zásadní. Otázkou ale je, jak se ve světle všech těchto aspektů bude odvíjet.

Není pochyb o tom, že svět se mění a s ním i geopolitické i ekonomické rozvržení sil. To ale nemění nic na tom, že všechny země a tedy i trhy jsou na sobě přímo závislé. To si v nedávné době uvědomily i Spojené státy Americké, které se pokoušejí zklidnit a navázat po velmi chladné době opět konstruktivní vztahy s Čínskou lidovou republikou.

Je tedy pravděpodobné, že podobným směrem půjde i celá Evropská unie. Tedy minimálně by to bylo vhodné. Problém ale může být v tom, že každá z členských zemí má svůj vlastní osobitý pohled na spolupráci s Čínou. Zatímco některé země, jako je třeba Maďarsko, Polsko, ale i Německo či Francie s Čínou otevřeně spolupracují a propojují svoje trhy. Jiné země, jako je třeba ta naše, ještě donedávna Čínu přinejmenším ignorovaly. I celá Evropská unie se ještě nedávno k Číně stavěla jako k potenciálnímu nepříteli a bezpečnostní hrozbě.

Přitom ale zůstává nesporným faktem to, že je Čína nejdůležitějším mimoevropským hospodářským partnerem EU, v mnoha oblastech dokonce důležitějším než Spojené státy. V roce 2022 dorazilo na společný trh členských zemí Evropské unie zboží vyrobené v Číně v objemu 626,4 miliardy eur, což představovalo 20,9 procenta celkového dovozu. Číně tak patřila se značným náskokem první příčka. Druhé v pořadí, Spojené státy, dodaly loni celkem 11,9 procenta celkového importu EU. Zhang Ge, prezident Rakousko-čínské obchodní asociace a slavný rakouský právník, se domnívá, že EU by se neměla snažit Čínu »oddělit«, ale naopak by se měla snažit »odstranit rizika pro společnou spolupráci«. Podle něj si například velké německé a francouzské společnosti uvědomují, že oddělení znamená ztrátu čínského trhu. A to by byla obrovská ztráta zejména pro evropský automobilový průmysl. Evropa si již na plno připouští, že čínský automobilový průmysl je v mnohém o deset let před tím evropským a že jeho rozvoj a modernizace je v Číně mnohem vyvinutější. A že přichází doba, ve které je potřeba spolupracovat na dalším společném vývoji, pokud evropské automobilky nechtějí být těmi čínskými plně převálcovány.

Bohužel se ale Evropa potýká se stále silnějším trendem deindustrializace, mimo jiné kvůli v mnohém šíleným pravidlům Evropou navrženého Green Dealu, který místo prosperity v mnoha zásadních oblastech přináší spíše hospodářský pokles. Evropa totiž prosazuje zelenou ekonomiku v momentě, kdy pro její uvedení do praxe nemá dostatečně silné technologie i z nich vybudované zelené zdroje energie, které by zajistily dostatek energie pro průmysl, který je tak stále závislý na ropě a plynu. I v tom se může v mnohém od Číny učit. Čínská lidová republika se sice oficiálně nezapojuje do mnohých paktů snažících se o prosazování myšlenek Green Dealu, ale jde svou vlastní cestou. Modernizuje továrny, staví obrovské solární a hydro elektrárny, a byť byla donedávna považována za největšího znečišťovatele planety, vypadá to, že dosáhne cílů bezuhlíkové země dříve, než zbytek světa.

Světové trhy Čínu potřebují

Bohužel se stále v mainstreamových médiích objevují články o tom, že Číně se vede špatně. Ten poslední například tvrdil, že index nákupních manažerů (PMI), který se obecně používá jako měřítko hospodářské aktivity, klesl v Číně v listopadu na 49,4 bodu z říjnových 49,5 bodu, což značí smršťování se ekonomické aktivity. Podle statistik tohoto indexu listopadový výsledek znamená, že tento negativní trend zrychlil, byť mírně, namísto toho, aby se zpomalil nebo dokonce přehoupl do pásma expanze.

Jenže tento výsledek naopak nastavuje zrcadlo skomírající evropské ekonomice, protože trh Evropské unie je s Čínou úzce provázaný. Podle ekonomů data naopak naznačují dopad slabšího hospodářského výkonu klíčových odběratelů čínského zboží. Vzhledem k tomu, že letos i v příštím roce se v EU čeká spíše slabší hospodářský růst, nezdá se, že by evropští odběratelé mohli v tomto období čínské ekonomice nějak výrazněji pomoci. Podle Národního statistického úřadu Číny je přitom neduživá poptávka tím, co dopadá i na místní podniky.

Provázanost trhů a dopad špatného stavu ekonomiky států evropské unie tak v mnohém přímo trápí i Čínu. »Domácí trh nedokáže rychle nahradit ztráty v Evropě a ve Spojených státech. Data ukazují, že továrny méně vyrábějí a nabírají méně lidí,« uvedla pro agenturu Reuters Dan Wang, hlavní ekonomka v Hang Seng Bank China. Plánované setkání vedoucích představitelů evropské unie s představiteli Číny by tak mělo být především o stabilizaci vzájemných partnerských vztahů a hledání cest ke vzájemné prosperitě.

Na druhou stranu je dnes Čínská ekonomika velmi silná a je schopná, pokud by vývoj na evropských trzích nebyl pro ni dostatečně produktivní, najít odběratele pro své výrobky jinde. A to i díky stále se rozvíjející iniciativě Belt and Road. Mnoho zemí, které se do této iniciativy zapojily, nejen že očekávají rozvoj vlastního hospodářství, ale jejich zapojení se do iniciativy i jejich rozvoj pro Čínu znamená rozšíření trhů a nové odbytiště pro její výrobky. Mezi partnery, kteří jsou ochotni spolupracovat s Čínou, patří Afrika, země BRICS+, či Latinská Amerika. Dokonce i Austrálie nedávno udělala velký krok blíže Číně. Není tedy tak úplně pravdou, že by byla Čína na EU závislá. Tato závislost je naopak přímo opačná. »Jinými slovy, Evropa potřebuje Čínu mnohem více, než Čína potřebuje Evropu. EU by měla otevřít své dveře Číně, zejména s ohledem na stále závažnější problémy uvnitř EU: bezpečnostní agentury plné mezer, rostoucí inflace, korupce a šílené vměšování do Rusko-ukrajinského konfliktu, kdy odpovídající sankční politika představuje pro obyvatele EU obrovskou zátěž,« prohlásil rakouský novinář na volné noze Martin Soros.

Zbrojení versus prosperita

Velkým problémem v nastolených tématech tohoto setkání proto může být pohled představitelů evropské unie na mezinárodní geopolitické dění a mnohé konflikty v něm. Evropa se totiž staví do role podporovatele krizí. K hráčům eskalujícím napětí a to i na svém území, místo aby prosazovala mír a hledala klidné cesty rozvoje.

Bohužel je faktem, že v roce 2022 vydaly členské státy EU na zbrojení rekordních 230 miliard euro. A za tento rok je počítáno s tím, že tato částka přesáhne až 270 miliard euro. To jsou neuvěřitelné částky, které by měly být investovány jinam než do nákupu zbrojních systémů a zbraní do podpory válek a agresí. Jsou to peníze, které reálně většině států Evropy nyní chybí. Peníze, které měly jít na podporu průmyslu, rozumnou ekologickou ekonomiku i na tak základní věci jako je podpora školství a vzdělání, zdravotnictví či funkční sociální systém.

Hledání společné cesty

Bude tedy nasnadě, aby všichni aktéři plánované schůzky zasedli k jednacímu stolu s klidnou hlavou. A uvědomili si odpovědnost nejen za sebe a své funkce, ale za všechny obyvatele Evropy, potažmo celého světa. Obě ekonomické velmoci, Evropa i Čína, mají dlouhou historii a ideologickou tradici, a výměny a vzájemné učení mezi evropskými a čínskými civilizacemi mají v globálním dialogu velký význam. »Aristotelovy myšlenky o ‚střední cestě‘ a ‚přátelství‘ jsou podobné čínským konfuciánským myšlenkám o ‚zlaté střední cestě‘ a ‚shovívavosti‘. Starověké Řecko zdůrazňovalo myšlenku komunity, zatímco Čína zdůrazňovala koncepty ‚skupiny‘ a ‚rodiny‘ během jarního a podzimního období a období válčících států,« připomněl Volodymyr Urusov, docent na katedře historie Kyjevské státní univerzity na Ukrajině.

Čína přichází s myšlenkou, že »Svět je jedna rodina«. Nabízí společnou cestu prosperity postavenou na vzájemném respektu. A aby tato slova potvrdila, přišla se vstřícnými kroky, jako je například nedávno oznámená bezvízová politiku Číny i vůči mnohým Evropským státům. Tento krok může vnést nový impuls do hospodářské a obchodní spolupráce mezi EU a Čínou i do mezilidských a kulturních výměn.

Dvě velké civilizace by měly posilovat výměnu a podporovat civilizační dialog. »Věříme, že udržování výměn a vzájemného učení mezi civilizacemi s otevřeným a inkluzivním přístupem přispěje k ochraně světového míru a podpoře globální prosperity a může hrát větší roli v rozvoji a podpoře civilizace a pokroku,« dodal Volodymyr Urusov.

Proto by se měli vysocí představitelé EU i Číny snažit o dosažení rovnováhy sil namísto vzájemného soupeření a marginalizace. Vytvoření bloku pro boj s Čínou je špatný přístup. Jde totiž nejen o velké země Evropy, jde o každého člena a tedy i o nás. I pro Českou republiku platí, že Peking patří mezi naše hlavní ekonomické partnery. A naše vláda si je toho pozdě, ale přeci jen vědoma, když na začátku listopadu v Pekingu přivítal čínský ministr zahraničí Wang I premiérova poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara. V evropském trojúhelníku se Spojenými státy a Čínou je spolupráce jediným správným řešením, ze kterého může čerpat každý, tedy i my.

Helena KOČOVÁ