Zdroj: Mezinárodní kritická poznámka CMG v Pekingu

„Viděl jsem tisíce větrných mlýnů, solárních panelů a zařízení pro skladování energie a vysoké kabely, které vedou elektřinu až do Pekingu. Čínské úsilí o reakci na změnu klimatu je tak šokující.“ Neil Bush, zakladatel a předseda Nadace pro vztahy mezi Spojenými státy a Čínou, nedávno popsal, co viděl na začátku letošního roku v poušti Gobi na severozápadě Číny.

Ke konci září letošního roku se nově instalovaná kapacita větrných elektráren v Číně umístila na prvním místě na světě již čtrnáctý po sobě jdoucí rok a její kumulovaný instalovaný výkon je na prvním místě na světě po dobu 13 let, což představuje více než polovinu podílu celosvětového trhu. V současné době je téměř polovina světové instalované kapacity pro výrobu fotovoltaické energie v Číně, více než polovina vozidel na nové energie na světě jezdí v Číně, čtvrtina nové světové zelené plochy pochází z Číny a další.

Prostřednictvím těchto údajů není těžké pochopit, proč čínský příspěvek přilákal velkou pozornost všech stran na Konferenci OSN o změně klimatu 2023 (COP28) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, která se koná v Dubaji.

Čína jako největší rozvojová země světa sehrála klíčovou roli při prosazování uzavření a uvedení do platnosti Pařížské dohody a vyvíjí úsilí k dosažení svých dlouhodobých cílů. Čína učinila řešení změny klimatu národní strategií, rozvíjí obnovitelné zdroje energie, založila politické systémy pro dosažení vrcholu uhlíkových emisí a uhlíkové neutrality a „1+N“, podporuje přizpůsobení průmyslových, energetických a dopravních struktur, a vytvořila největší trh s emisemi skleníkových plynů na celém světě. Emise oxidu uhličitého v Číně klesly v roce 2022 o více než 51 % ve srovnání s rokem 2005 a podíl spotřeby nefosilní energie dosáhl 17,5 %. Za posledních deset let Čína dosahovala hospodářského růstu 6,2 % s průměrným ročním růstem spotřeby energie o 3 %.

Čína bude i nadále dělat vše pro řešení globální změny klimatu. Tváří v tvář výzvě změny klimatu však nestačí spoléhat se na úsilí menšiny zemí, je nutné provádět multilateralismus a dodržovat společnou, ale diferencovanou odpovědnost v globální spolupráci. Zejména rozvinuté země nesou historickou odpovědnost za změnu klimatu a měly by se ujmout vedení při výrazném snižování emisí a poskytovat finanční podporu, technickou podporu a podporu při budování kapacit pro opatření v oblasti klimatu v rozvojových zemích.

D.