Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Wang Wenbin Photo: mfa.gov.cn

Donedávna byla ropná království Středního východu jednou z hlavních opor americké a Západní hegemonie. Díky nim bylo možno zavést dolar jako globální měnu přes politiku petrodolaru, tj. měny podložené ropou ze Středního východu. Také značná část peněz v investičních fondech pod správou Západních institucí, jimiž tyto finanční kruhy uplatňovaly nad světem svoji dominanci, pocházela z investic ropných šejků. Jenže svět se v poslední době prudce mění a přechází na multipolární uspořádání, kde začíná hrát větší roli investiční atraktivita a příležitosti pro vlastní rychlý rozvoj než taktovka hegemona, a USA s EU přestaly být výlučnými tahouny rozvoje pokročilých technologií a ekonomických modelů. A tak se v současnosti ropné země spíše uchází o členství v BRICS, přidávají se k Iniciativě pásu a cesty (BRI) čili k Nové Hedvábné stezce a koordinují svoji strategii pro globální ropné trhy v rámci OPEC+ s Ruskem.

Není tedy divu, že týden poté, kdy 29. listopadu podepsalo s Čínou Jordánsko Memorandum o porozumění pro budování projektů v rámci BRI, oznámilo čínské ministerstvo zahraničí, že nyní se už všechny arabské země zapojily do Iniciativy pásu a cesty (BRI) podepsáním dokumentů o spolupráci s Čínou o spolupráci na tomto projektu budování infrastruktur a rozhýbávání vysoce kvalitního rozvoje k oboustrannému prospěchu.

V těchto smlouvách jde o vzájemné propojení ve všech formách, jaké s sebou nová globalizace přináší, od konektivity dopravními, komunikačními a dalšími infrastrukturami, přes koordinaci politik za účelem volného obchodu, integraci finančních systémů, až po podporu mezilidských vztahů a hlubší spolupráce ve všem možném mezi lidmi zúčastněných stran.

Zatím má Čína podepsané dokumenty o kooperaci a společném budování Pásu a cesty se všemi 22 arabskými zeměmi i s jejich zastřešující Arabskou ligou. Letos zatím hodnota obchodů s nimi dosáhla 431,4 miliardy $. Spolupráce na tomto projektu s arabskými zeměmi v té či oné formě trvá prakticky už celých deset let, po které BRI funguje. A za tu dobu apetit po této formě spolupráce jen rostl, aby se letos dostal na novou kvalitativní úroveň.

V roce 2022 přesáhl objem obchodů mezi Čínou a arabskými zeměmi hodnotu 430 miliard $, takže se během deseti let zdvojnásobil, v čemž byly dovozy 270 milionů tun ropy, čímž pokryly polovinu čínské spotřeby a Čína je v posledních letech významnějším odběratelem arabské ropy než např. USA.

Jenže to nezůstává jen u obchodů. Obousměrně závratným tempem rostou investice. Arabové teď rádi vkládají své peníze do investičních projektů, ať už v Číně samotné, u nich doma nebo kdekoliv ve světě, přičemž v současnosti se obě strany společně účastní více než 200 set ohromných projektů v rámci BRI, které přinesou prosperitu miliardám lidí.

Největší současný mezinárodní projekt BRI přinášející všude, kam sahá, blahobyt a vzájemně výhodná partnerství se u Arabů tedy výborně uchytil a budování komunity sdílené budoucnosti lidstva v kooperaci mezi Čínou a Araby smysluplně probíhá.

Arabské země se tedy do Nové Hedvábné stezky zapojily přinejmenším ve stejné míře, v jaké byli zapojeni jejich předkové do té staré, což je jasným projevem strategické autonomie arabských zemí při hledání cesty k prosperující budoucnosti a k místu v novém uspořádání světa, na jaké mají, tím však jejich ambice nekončí.

Bývaly časy, kdy si USA dovolovaly mluvit i do takových záležitostí jako rozhodování sdružení hlavních producentů ropy OPEC a tvrdí se, že koordinace mezi USA a povolnými arabskými královstvími na světovém ropném trhu svého času patřila k hlavním faktorům, které dohnaly ke zhroucení bývalý Sovětský svaz. Tyto časy jsou však už zjevně v nedohlednu.  USA si dělaly iluze, že by k podobným hrátkám mohly země ze Zálivu dotlačit i teď pod pláštíkem Ukrajinské krize. Ale mají dost smůlu. Arabské země zřejmě Rusko vnímají více jako partnera v eurasijské integraci a ve spolupráci na trzích uhlovodíků, s nímž spolupracovat bude výhodnější než hrát předepsanou roli ve washingtonských geopolitických hrách, a momentální krize v Gaze jejich chuť hrát podle washingtonských not ještě více utlumila.

A tak jako výsměch washingtonským snahám o izolaci Ruska od významných hráčů světových trhů právě přiletěl ruský prezident Vladimir Putin na Střední východ, aby zde se saúdským korunním princem a faktickým vůdcem Saúdského království Mohammedem bin Salmanem a s prezidentem Spojených arabských emirátů Mohammedem bin Zayed Al Nahyanem projednali jak koordinaci na světových trzích uhlovodíků v rámci OPEC+, tak zřejmě i otázky širší eurasijské spolupráce a v nemalé míře i přístup k situaci v Gaze.

Zahraniční návštěvy jsou v poslední době u Vladimira Putina dost velkou vzácností kvůli zatykači Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu, takže naposledy byl v říjnu na návštěvě v přátelské Číně. Nyní je milým hostem přátelských zemí z Perského zálivu, které tak předvádí i svou strategickou autonomii, jenž se v současném světě vyplácí více než podvolení se imperiálním hrám.

File image minulé návštěvy Vladimira Putina v Saúdské Arábii

Už minulý týden po dohodě hlavních hráčů ropného trhu, tj. zemí Perského zálivu a Ruska oznámilo sdružení OPEC+ k zatrpklosti USA určité omezení těžby.

Putin bude v Saúdské Arábii a v Emirátech diskutovat o bilaterální spolupráci v obchodu, ekonomice a v investicích i o dalších aspektech kooperace v mnohostranném mezinárodním formátu.

Zřejmě se bude jednat i o konfliktu v Gaze, kdy o Rusku se v této souvislosti na Středním východě mluví jako o nestranné zemi, která je ve hře i při případném dojednání míru, a zdejší země jako značná část světa mimo Západ, sdílí s Ruskem jeho stanovisko, že USA ke vzniku a trvání tohoto konfliktu přispívají jak tím, že netlačí na vypořádání situace v Palestině ve formě dvou států, tak tím, že Netanyahuovi vlastně poskytly k vedení války v Gaze „prázdný šek“. Rusko patří spolu s Čínou ze zemí mimo Střední východ k nejhlasitějším kritikům přezíravého přístupu k civilistům během izraelských operací v Gaze.

Jakmile se prezident Putin po těchto schůzkách vrátí do Moskvy, čeká ho tam schůzka s dalším významným středovýchodním hráčem íránským prezidentem Ebrahimem Raisim, kdy Írán patří k hlavním zemím Středního východu, které jsou zapojené do eurasijské integrace, do iniciativy BRI i do ruského na BRI navazujícího Severojižního koridoru, do Šanghajské organizace pro spolupráci a do BRICS spolu s Čínou a Ruskem.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG