Tohle jsme znali jen ze zpráv v USA. Nikdy nikdo nečekal, že by se podobná šílená událost mohla stát i v naší malé, vcelku mírumilovné zemi. Přesto zde ve čtvrtek odpoledne zemřelo rukou šíleného střelce čtrnáct nevinných mladých lidí, většinou studentů. Tato událost naprosto paralyzovala předvánoční čas. A ukázala, že lidé v naší zemi umějí držet pospolu za každé situace.

Čtvrteční útok se stal nejtragičtějším případem střelby v historii České republiky. Útočník v budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na náměstí Jana Palacha v centru Prahy odpoledne zastřelil 14 lidí, dalších 25 bylo zraněno, mezi nimi i tři cizinci. Mrtvý je i střelec, který po útoku zřejmě spáchal sebevraždu. Masovým vrahem byl teprve 24 let starý student Filozofické fakulty David K. 

Lidé se ale dnes ptají, proč to udělal. A dalo se tomu předejít? Ze zpráv postupně vyplývá, že celý šílený akt měl vrah dobře připravený dopředu. Už před polednem zastřelil svého otce. Proč, to se teprve ukáže, ale pravděpodobná je hádka, či špatné vztahy v rodině. Pak se vydal do města. O tom už policie České republiky věděla. Bohužel ale měla zprávy o tom, že vrah má přednášet v budově v ulici Celetná. Tu také ve 14:00 postupně zabezpečili a vyklidili. Během toho policisté pátrali po Davidovi K. Bohužel v 14:59 se o dva kilometry dál, v budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, začala ozývat střelba…

O chladnokrevnosti činu hovoří i známý průběh události. Střelec měl vše připravené, v budově měl svůj arzenál – ostřelovací pušku s optikou a náboje, které si tam přinesl. Zbraně bohužel držel legálně. Nejdřív v budově vyvolal paniku, aby se co nejvíce lidí shromáždilo na chodbách a do vzniklého davu začal pálit. Kdo mohl, vybíhal zoufale z budovy rovnou na ulici. Když vrahovo řádění na chodbách fakulty skončilo, přemístil se střelec na střechu na ochoz, ze kterého ještě notnou chvíli ohrožoval chodce na náměstí i zasahující policisty. Nakonec ukončil svůj život skokem ze střechy.

Jak na veřejnost postupně přicházely informace o tom, co se děje, volali tisíce lidí svým blízkým v Praze, zda jsou v pořádku. Bohužel téměř čtyřiceti lidem se nedovolali. Policie tak musela rodinám oznámit, že jejich blízcí jsou po smrti, či jsou mnozí velmi vážně zraněni v nemocnicích. V Praze byl aktivován tak zvaný trauma plán, při kterém byly aktivovány všechny složky záchranného systému a lékaři i přes mnohde probíhající stávky okamžitě dorazili do nemocnic, aby pomohli zachránit ohrožené životy. Jeden z nich pak na facebook napsal: »Musím říct, že nic horšího jsem za svojí kariéru asi neviděl. Mísí se ve mně adrenalin, lítost a vztek. Viděl jsem tady spoustu dost otrlých doktorů se slzami na krajíčku. Viděl jsem dnes věci, které budu muset ještě nějak vnitřně zpracovat. Hlubokou soustrast k obětem a jejich rodinám, je to šílená nespravedlnost, ztělesněné zlo, je mi to strašně líto. Zraněným brzké uzdravení. To je nejdůležitější.«

Další pak reagoval slovy: »Mega úctu ke všem mým kolegům, které jsem dneska sledoval. Ve Fakultní nemocnici Motol všechno fungovalo a všichni dělali absolutní maximum. Je vidět, že když se stane fakt průser, jsme schopní všeho nechat, sejít se a fungovat jako jeden skvělý tým.«

Poděkování si zaslouží i policisté. I když se jim nepodařilo kvůli promyšlenosti šíleného plánu zasáhnout včas, jednali nejrychleji, jak mohli. Samozřejmě je otázkou, zda této zbytečné zoufalé události šlo zabránit. Zda nemohl být lépe využit kamerový systém v Praze. Zda nešlo sledovat důkladněji vrahovo sociální sítě, když o svém záměru měl psát i na platformě X. Bohužel to ale na události již nic nezmění.

Je potřeba se z ní ale poučit. Bezpečí je základní lidskou potřebou. A tento pocit byl ve čtvrtek vážně nahlodán. Lidé by neměli vkládat energii do nenávisti směrem k pachateli, nezaslouží si byť negativní pozornost. Protože nenávist a zlo plodí jen další zlo. Buďte na sebe opatrní, semkněte se, pomožme obětem a pozůstalým. Chraňme sebe i své blízké. Zajímejme se o to, co se děje v našem okolí. Udělejme všichni všechno pro to, aby se nic takového neopakovalo. Buďme k sobě laskaví, ohleduplní, pozorní a to nejen v čase vánočním. Život máme jen jeden.

Helena KOČOVÁ