Zatímco premiér Petr Fiala (ODS) se dívá na rok 2024 optimisticky, opoziční politici tento postoj nesdílejí. Před dalším prohlubováním problémů a pádem stále většího počtu rodin pod hranici chudoby varuje expremiér a předseda spolku Nespokojení z. s. Jiří Paroubek.

Než se podíváme na výhled do roku 2024, rád bych vás poprosil o stručné zhodnocení toho, co nám přinesl rok 2023.

V politické oblasti, tam bych neviděl nic, co by bylo přínosného pro republiku a pro občany.

Naopak. Vláda všechno komplikuje a jde cestou, která zemi vede, aspoň podle mého názoru, do propasti. Já nejsem nějak přehnaně pesimistický, ale když vidím kroky Fialova kabinetu, tak jediné, co mě napadá, je, že se rovnají absolutnímu debaklu. Ve všech oblastech!

Především máme jako stát problém s hospodářským růstem. Co se týče hrubého domácího produktu, okolní státy více nebo méně rostou. Dobře, Německo má nějaké problémy, ale snaží se je řešit. My máme velký nárůst státního dluhu, nějaké 3,1 bilionu korun k 31. prosinci, takže vzrostl skoro o 300 miliard, a to ještě díky několika účetním trikům, jinak by to bylo ještě horší.

No a vláda dělá všechno pro to, aby udržovala v zemi atmosféru strachu a militaristické nálady, jako že hrozí vpád ruských vojsk, a v tom se samozřejmě žije nedobře. Vytváří to problémy, přičemž jedním z dalších je vysoká inflace v posledních dvou letech – nějakých 25 až 30 procent. Bohužel nebyla kompenzovaná růstem mezd a růstem důchodů, takže pokles reálných mezd a reálných důchodů, a tedy životní úrovně, je tady velmi značný, tedy těch zmiňovaných 20 až 25 procent. Ale společnost se diferencuje. Jedna třetina obyvatel je spokojená a šťastná, jak báječně vláda funguje, ovšem zbývající dvě třetiny mají větší nebo menší problémy ve svých příjmech. Buď žijí vysloveně od výplaty k výplatě, nebo některé domácnosti dokonce ani nemají dost příjmů, aby pokryly výdaje. A týká se to de facto několika milionů lidí. Optimistické odhady, že milion lidí je pod hranicí chudoby a další dva miliony se té hranici blíží, bych rozšířil spíš na tři až čtyři miliony, protože hranice chudoby je jenom statistická veličina.

Když bych vzal za základ té statistické veličiny výpočet hranice chudoby v Německu, pak tam spadlo 5 až 6 milionů lidí. Něco takového asi žádná vláda vidět nechce a já doufám, že i ta naše k takovým číslům nebude lhostejná, ačkoli to na první pohled vypadá, že je jí to úplně jedno.

Je to situace opravdu absurdní. Vláda živí takovou tu militaristickou náladu a připravuje další obří výdaje, které podle mého názoru převyšují finanční kapacitu a možnosti státu. Mám na mysli v první řadě stíhačky F-35 za nějakých 400 až 500 miliard korun – nikdo neví přesně.

Část těch nákladů jsou investice, část budou provozní výdaje, které to vyvolá. To jsou super přesné stroje, které potřebují naprosto čisté odletové plochy. A takových ploch bude muset být několik. Navíc tam bude potřeba nějaký personál, samozřejmě z USA, takže to evokuje potřebu amerických základen nebo amerických vojáků na našem území. To už je jenom krok B, následující po kroku A, kdy se uzavřela smlouva s Američany a kdy se pětikoaliční vláda rozhodla zakoupit takto drahé stíhačky, když jí byly nabízeny v podstatě srovnatelné stroje – pro naše potřeby určitě velmi vhodné gripeny – a když švédská vláda byla ochotná jít na mnohem nižší cenu.

A to není jediný výdaj! Samozřejmě nechci mluvit o leopardech, o obrněných transportérech, to jsou další desítky miliard korun, ale také třeba o čtyřech nových blocích jaderných elektráren, které si podle odhadů odborníků vyžádají dva biliony korun. Tak si vezměte všechny tyto částky, kdy část výdajů spadne i do tohoto roku, naštěstí jen malá. To nejhorší nás pak čeká během příštích deseti let, pokud jde o zbrojní výdaje, nebo dvaceti let, pokud jde o ty bloky jaderných elektráren.

Situace je opravdu velmi vážná, schopnost ekonomického řízení státu se v zásadě vytratila. Napadá mě takový bonmot ohledně rozpočtu. Ministr financí je původem elektrikář a já se domnívám, že schodek za minulý rok nedopadl ještě nejhůře, že je docela prima – na elektrikáře… V zásadě je ale tímto způsobem řízen celý stát. Neodborně, lidmi bez erudice a bez zkušeností v managementu. A bude to trvat dále, pokud nebude tato vláda smetená.

Rok 2023 byl přelomový nástupem multipolarity. Co tedy očekáváte ve světové politice pro rok 2024, kdy opět roste vliv společenství BRICS? Bude dál sílit, a naopak Spojené státy slábnout?

Jsem přesvědčen, že je to nezadržitelný vývoj. A Evropa by na to měla také reagovat, a to jak posílením své politické svébytnosti a když ne nezávislosti na Spojených státech, tak velké autonomie při rozhodování, čehož bohužel toto vedení Evropské unie není schopno. A nejsou toho schopny ani největší unijní státy, ani Česká republika.

Výsledkem je, že země, jako je Čína nebo Indie, zaznamenávají růst, pokud jde o hrubý domácí produkt. Zase budou někde kolem pěti procent, o čemž si Evropa může nechat zdát, a o České republice ani nemluvě. A Rusko? I v té situace, která panuje, tamní ekonomika roste a schodek státního rozpočtu je jen tak mimochodem procentuálně nižší než ten český. Rusy nikdo těmi sankcemi nesrazil na kolena ani tou válkou, která je měla vyčerpat. Takže by bylo dobré boje co nejrychleji ukončit. Zbytečně tam v imperialistickém zájmu umírají lidé a úplně zbytečně jsou ničeny hodnoty. Řadu věcí je potřeba vrátit před ten konflikt.

Prosperita evropské ekonomiky, včetně české, byla do roku 2020 postavena na dovozu levných ruských surovin. Ty jsme zaměnili za dovoz surovin drahých. A teď bychom se po ukončení konfliktu na Ukrajině měli vrátit do nějakého normálu – k národnímu zájmu.

PK