Illustration: VCG

Všechny řecké tragédie jsou o bohorovnosti, která vždy zákonitě vede k tragédii. A že tyto dávné poučky fungují i v našich časech, se lze snadno přesvědčit na důsledcích počínání těch, kdo se pokouší bohorovně jednat na globálních světových trzích. Např. na pokusech o ekonomické války pomocí obchodních sankcí. Obchodní sankce jsou vždy ošemetnou dvousečnou zbraní, když na jejich použití prodělává i ten, kdo sankce uvalil, a v některých případech, prodělává strana uvalující sankce mnohonásobně více než strana sankcionovaná, jak se např. názorně ukazuje na sankcích zemí NATO na Rusko, na kterých prodělávají nejvíce do sankcí zapojené země EU.

Nebo tu máme historické příklady, kdy císař Napoleon vnucením svých sankcí na Británii celé tehdejší Evropě dosáhl toho, že se díky nim tehdejší Evropa proti Francii sjednotila, až to nakonec skončilo u Waterloo.

Současní vůdci USA ovšem trpí velikášskou představou, že mohou globálně diktovat složení dodavatelsko-odběratelských řetězců tak, aby jejich země a k nim loajální tzv. spojenci a privilegované společnosti sklízeli nejvyšší přidanou hodnotu na prodeji vyspělých technologií, zatímco ti neprivilegovaní smí ve světové ekonomice zaujímat pouze pozici jakýchsi nádeníků plnících levné objednávky pro ty tržně nadřazené, přičemž o tom, kdo je nádeník a kdo privilegovaný mistr globálních trhů, se rozhoduje ve Washingtonu. A jelikož Čína není privilegovaná, tak by podle washingtonského „Olympu světových trhů“ měla dělat jen nádenickou robotu a ne se plést do špičkových technologií, na které nedostala americké posvěcení.

Proto je tu snaha vytlačovat ji z dodavatelských řetězců špičkových technologií, k nimž patří např. vysoce pokročilé čipy. Jenže to má zase podobné účinky jako řada jiných krátkozrakých rozhodnutí bohorovně přijatých za účelem globální manipulace trhů, neboť přesně v souladu s předpovědí kritiků těchto rozhodnutí včetně těch z řad amerických technologických společností, jimž jejich vlastní vláda brání vyvážet na ohromný čínský trh, Čína k zatrpklosti tradičních výrobců polovodičových produktů, včetně těch v USA, omezuje dovozy počítačových čipů, protože byla nucena investovat do značného rozšíření vlastní výroby, a odklání své odběratelské řetězce od zemí, které se podvolují vnucovaným sankcím, zvláště pak od samotných USA.

Hodnota importů integrovaných obvodů do Číny meziročně v roce 2023 poklesla o 15,4 procenta, přičemž ovšem čínská ekonomika rostla rychleji než jiné rozvinuté ekonomiky a výroby využívající těchto čipů rozšiřuje, přičemž ten pokles dovozu více než doplňuje vlastní produkcí. Je zajímavé, že ač čínská ekonomika o více než 5 procent vyrostla a vyrostl její vývoz, celkové dovozy poklesly o 10,8 procenta, kdy ovšem dovozy čipů klesly ještě více.

Čínský dovoz čipů v moderní éře k radosti výrobců z řady zemí včetně USA po řadu desetiletí jen rostl, a to i v době, kdy se sama Čína pouštěla do jejich výroby. Pak se do toho ale vložil Washington a začal na vlastní výrobce i své spojence v Japonsku a Jižní Koreji tlačit, aby Čínu nepouštěli do privilegovaných pozic ve výrobním řetězci a řádně ji drželi jen jako nádeníka v pozicích s nižší přidanou hodnotou.

Značně to přispělo i k čipové krizi na počátku tohoto desetiletí, kdy byl náhle nedostatek čipů k výrobě automobilů a běžných elektrospotřebičů. Čína na to tedy zareagovala svojí vyšší výrobou, investicemi a vývojem vlastních produktů. To se dost hodí nejen Číně, ale i jiným ekonomikám, které jsou terčem sankcí, mají však vyspělý průmysl, jako Rusko a Írán. Proto v roce 2022, kdy se čínské hospodářství zotavovalo z ekonomických potíží světové ekonomiky vyvolaných pandemií COVID, tehdy přes její rychlé zotavování poprvé došlo k poklesu dovoz čipů do Číny o 3,9 procenta oproti roku 2021. A nebyl to úspěch amerických sankcí, nýbrž úspěch adaptability čínského průmyslu, kdy se zase potvrdilo staré přísloví, že když hodíš šikulu do vody, tak vyplave s rybou v zubech. Čína začala nuceně investovat do oboru, který zatím radši nechávala zavedeným hráčům, a začíná si v průmyslu čipů vydobývat vlastní pozici a sankční politika USA opět jejím strůjcům vybuchuje do tváře.

Dokonce nastala pro washingtonské jestřáby obchodních válek noční můra. „Ďábelská“ čínská firma Huawei za svou technologickou úspěšnost Washingtonem vyhlášená za národně bezpečnostní hrozbu, nejenže všechny sankce ustála, dále roste, ale také přišla se špičkovými chytrými telefony na bázi nových čipů, které Čína neměla být schopna vyrábět, a buduje na této bázi i nové 5G sítě.

USA sice utahují restrikce na exporty čipů do Číny a zařízení k jejich výrobě, kdy v poslední době tlačí hlavně na výrobce čipů pro umělou inteligenci Nvidia, aby na tento svůj největší trh nevyvážel své nejpokročilejší produkty, ve snaze udržet v těchto technologiích pro USA hegemonickou pozici, ale jak svého času lamentoval ředitel Nvidia při slyšení v Kongresu, naopak tomuto svému unikátnímu výrobci jeho pozici podrývají, když nemůže plně využít kapacit, do kterých tolik investoval, nutí odběratele po světě, aby upřednostňovali dodavatele, kteří nejsou tolik v dosahu Washingtonu, a vyvolává v Číně vlnu investic do náhradních produktů v proporcích, jaké by se nevyplatily, kdyby nebyly americké restrikce.

Řada odběratelů čipů v Číně i jinde po světě teď raději sahá po čínských čipech, neboť se tím izoluje od rizik případných amerických sankcí, jimiž USA straší svět a odrazují od svých výrobků. Ovšem zpětná vazba z USA vypadá dost bizarně. Americká ministryně obchodu Gina Raimondo se dala slyšet, že „Už řadu let vidíme potenciální projevy znepokojivých praktik (Číny) při rozšiřování jejich výroby čipů od zavedených firem, čímž americkým firmám ztěžují konkurenceschopnost.“

Už teď se očekává, že v letošním roce uspokojí Čína svoji spotřebu čipů 30 až 35 procent. U čipů o 28 nm by měla své potřeby vlastní výrobou pokrýt do roku 2027 z 39 procent. A zčásti se v ní rozbíhá i výroba 7 nm čipů.

Čipy se v diplomatických vztazích mezi Čínou a USA stávají horkými a zároveň prvořadým tématem, kdy nejde jen o americké vlastní čipové sankce, ale i o nátlak na další země a cizí firmy, aby s Čínou omezily obchod a spolupráci, kdy zvláště důležitý je nizozemský dodavatel mikro-litografických technologií pro výrobu čipů AMSL, který je hlavním dodavatelem těchto produktů na světový trh. Ten se snaží s Čínou spolupracovat, jak jen může, ale USA tlačí na nizozemskou vládu, aby mu v tom k vlastní škodě bránila.

Zase se ukazuje, že to americké úsilí o „svobodný globální trh férové konkurence“ je snahou o nastolení pořádku mezinárodní globální kartelizace pod washingtonskou hegemonickou taktovkou.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG