Postoj Ruska k Tchaj-wanu je dobře známý, konzistentní a neměnný.  Rusko uznává jen jednu Čínu a je proti nezávislosti Tchaj-wanu v jakékoli podobě, řekla mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová). USA nezávislost Tchaj-wanu také nepodporují (Nepodporujeme nezávislost Tchaj-wanu, citovala agentura Reuters slova Bidena), a Evropa neví. EU v prohlášení k volbám zdůraznila nutnost zajištění míru a stability v oblasti Tchajwanského průlivu a vyjádřila obavy z rostoucího napětí v regionu. EU vyzdvihla, že Tchaj-wan a EU sdílejí zásady demokracie a vlády práva. Mnoho slov a nic. Podobně je tomu i s hodnocením z Japonska: japonská ministryně zahraničí Yoko Kamikawa označila Tchaj-wan za „nesmírně důležitého partnera a drahého přítele Japonska, s nímž stát sdílí základní hodnoty a úzké hospodářské a mezilidské vztahy, píše The Japan Times (TJT).

Žádná nezávislost a diplomatický experiment: s jedním kamarádit a s druhým obchodovat. Tak lze shrnout reakce západních médií na výsledek sobotních prezidentských voleb na Tchaj-wanu, nehledě na skutečnost, že nespokojení voliči podpořili proamerickou vládu již třikrát za sebou.   Prakticky nikdo ale se nezmínil, že vládní Demokratická pokroková strana (DPP) ztratila parlamentní většinu. Zastoupení DPP v zemském parlamentu se snížilo z 62 na 51 osob.

Proto souhlasím s prohlášením mluvčího čínské Státní rady pro záležitosti Tchaj-wanu Čchen Pin-hua, kterého citovala agentura Nová Čína, že výsledky hlasování na ostrově prokazují, že vládní Demokratická pokroková strana (DPP) nereprezentuje většinové veřejné mínění na ostrově.

Podle Čchena je Tchaj-wan součástí Číny, a právě skončené volby na tom nic nemění. Náš postoj k vyřešení tchajwanské otázky a uskutečnění národního sjednocení zůstává konzistentní a naše odhodlání je pevné jako skála, zdůraznil s tím, že Peking nebude trpět žádné separatistické aktivity na Tchaj-wanu. Budeme se držet stanoviska z roku 1992, které ztělesňuje princip jedné Číny, a pevně se stavíme proti separatistickým aktivitám zaměřeným na ‚nezávislost Tchaj-wanu‘, stejně jako proti zahraničnímu vměšování, dodal Čchen.

Oficiálně Peking Laje označuje za nebezpečí kvůli jeho snaze o další prosazování mezinárodního uznání Tchaj-wanu. V předvolební kampani označil Peking Laje jako nebezpečného separatistu, vyzval obyvatele Tchaj-wanu, aby se rozhodli správně a podle agentury Reuters upozornil na extrémní škodlivost přesvědčení DPP o nezávislosti Tchaj-wanu. Samotné volby podle agentury Reuters označil za volbu mezi válkou a mírem.

Jaký vývoj vztahů očekávám

Většina mnou sledovaných západních analytiků očekává, že Laj Čching-te se bude i nadále vzdalovat pevninské Číně a udržovat sbližování se Spojenými státy a jejich spojenci v regionu. Kromě toho se očekává, že Laj navýší již tak rekordní vojenský rozpočet pro ostrov a nákup amerických zbraní. Sám Laj nedávno poznamenal: Tchaj-wan bude schopen zajistit zachování statu quo a svou autonomii na pevnině pouze se silnou armádou.

Osobně předpokládám, že vztahy mezi kontinentální Čínou a Tchaj-wanem se po volbách na ostrově nezlepší, s pravděpodobností hraničící s jistotou se zhorší.

Laj, stejně jako celá Demokratická pokroková strana Tchaj-wanu, šli do voleb s několika tezemi. Jedná se o dosažení úplné nezávislosti na Pekingu, rozšíření spolupráce se Spojenými státy, posílení tchajwanských ozbrojených sil, aby se zabránilo jakýmkoli pokusům o invazi na Tchaj-wan silou. To vše je v ostrém kontrastu s tezemi čínského prezidenta Si Ťin-pchinga.

Předpokládám proto, že v blízké budoucnosti se nedočkáme jednání, včetně jednání například o rozšíření obchodu a cestovního ruchu, které nedávno navrhl Peking. Je zřejmé, že mnoho iniciativ Pekingu, například vytvoření společné ekonomické zóny v oblasti provincie Fu-ťien přímo naproti Tchaj-wanu, také nezíská podporu.

Další vývoj vztahů podle osobního hodnocení závisí na chování prezidenta Laje a na tom, jak se bude chovat vláda v Tchaj-peji. Soudě podle prohlášení nový prezident hodlá provádět aktivnější a agresivnější politiku, na rozdíl od předchozí prezidentky Cchaj Jing-wen.

Pokud nedojde k rozšíření eskalace, situace jednoduše zamrzne a zůstane zamrzlá po dlouhou dobu. Pokud by se nyní ale Laj Qingde pokusil provést některé akce, které posílí nezávislost ostrova, například uspořádat hlasování, referendum, rozšířit armádní síly a tak dále, pak to vše může vést k výraznému zhoršení situace až k ozbrojeným střetům. Přičemž současně tvrdím na základě zkušenosti a analýzy, že by Čína v současné situaci zaútočila přímo na Tchaj-wan.

Nelze ale opomenout skutečnost, že radikální prezident se dostává k moci v době globálních politických turbulencí. Konflikty se ve světě rozhořívají jeden za druhým. Všechny se konají za účasti Spojených států, ale v žádném z nich Spojené státy přímo nekonfrontují své největší politické oponenty – Írán, Rusko a Čínu.

Všude buď jednají nepřímo (jako například na Ukrajině a v Gaze), nebo vnější aktéři stojí za jinými silami (v Gaze a v Rudém moři). Taková situace vede ke ztrátám na všech frontách.

V této situaci Washington zoufale potřebuje páku, která by mohla vyřadit významného hráče ze hry, aniž by s ním vedla válka. A Tchaj-wan se nyní může stát takovou pákou pro Čínu. Stačí, aby Američané nařídili Tchaj-peji, aby vyhlásila nezávislost. A to donutí Číňany zaútočit na Tchaj-wan. Čína se tak bude jevit jako agresor a bude čelit vážným ekonomickým důsledkům.

Zároveň budou mít na výběr samotné Spojené státy. Mohou buď zasáhnout, nebo zůstat stranou. I v tomto případě nevěřím, že by USA vstoupily do války v případě čínského útoku.

Situace je o to komplikovanější, že šance na alternativní mírové sjednocení s ostrovem se každým rokem zmenšují, především z demografického hlediska.

Od roku 1994 totiž klesl počet Tchajwanců, kteří se identifikují jako Číňané a pouze Číňané, z 25 procent na 3 procenta. Podíl těch, kteří se považují pouze za Tchajwance (bez doprovodné dvojí čínské identity), se naopak téměř ztrojnásobil, z 20 % na 60 %. A pokud počet nositelů tchajwanské identity vzroste na absolutní většinu, a prostě nebude s kým se znovu setkat. O tom, na koho se spolehnout, nebude možno ani pomyslet.

Číňané přitom mají několik konstant. Zaprvé, prezident Si Ťin-pching musí z vnitropolitických důvodů vrátit Tchaj-wan do jeho rytmu. Za druhé, žádný z čínských vůdců se nemůže vzdát Tchaj-wanu. A za třetí, okno pro relativně bezbolestné převzetí ostrova silou se uzavře poté, co Rusko zvítězí na Ukrajině a začne utvářet pravidla hry v novém světě.

Číňané proto nemusí čekat, až Američané stisknou tlačítko a zahájí válku. A mohou si to sami stisknout – ve správný okamžik pro sebe.

Následky vojenské eskalace

Podle analytiků agentury Bloomberg v případě vojenské eskalace konfliktu o Tchaj-wan budou celkové škody způsobené takovým vývojem událostí stát světovou ekonomiku přibližně 10 bilionů dolarů. Ve srovnání s touto částkou se ekonomické důsledky konfliktu na Ukrajině, pandemie COVID-19 a globální finanční krize budou zdát trpasličí. Důvod tak rozsáhlých důsledků spočívá ve skutečnosti, že Tchaj-wan zaujímá vedoucí postavení ve výrobě polovodičů: celková tržní kapitalizace jen 20 největších zákazníků tchajwanského výrobce čipů TSMC činí 7,4 bilionu dolarů. Kromě toho je Tchajwanský průliv jednou z nejdůležitějších světových obchodních cest.

Podle expertů agentury Bloomberg by se v případě vojenského scénáře s USA HDP ostrova snížil o 40 % a HDP pevninské Číny o 16,7 %. Ekonomika USA ztratí 6,7 % a světový HDP se sníží o 10,2 %. Největší škody by utrpěla Korejská republika, Japonsko a další země jihovýchodní Asie. V případě, že nedojde k vojenské akci, ale v případě blokády Tchaj-wanu ze strany ČLR, klesne HDP ostrova o 12,2 %, pevninské Číny o 8,9 %, USA o 3,3 % a světová ekonomika ztratí 5 %.

Závěr

Se vstupem do žhavého roku Dřevěného draka (2024) budou autoritu, dobro a pokrok propojené Eurasie určovat čtyři hlavní trendy: 1) Finanční a 2) obchodní a hospodářská integrace, 3) nedojde k žádným významným prozápadním průnikům do Heartlandu: středoasijské "stany" budou postupně integrovány do jediné eurasijské ekonomiky organizované prostřednictvím Šanghajské organizace spolupráce. 4) Čínský mistrovský plán je krásný: skoncovat s mezinárodním řádem založeným na pravidlech bez jediného výstřelu.

Budou tu alespoň tři póly s páteří, zdroji, organizací, vizí a smyslem univerzální historie, které posunou boj za rovnější a spravedlivější systém na další úroveň: Čína, Rusko a Írán.

Draci v čínské kultuře symbolizují velkou moc, štěstí a sílu. Představuje mýtické zvíře, o kterém se předpokládá, že vládne nebesům a znamená jang. Již proto neuškodí si připomenout diametrální rozdíl mezi evropským a čínským chápáním draků. Zatímco v západní mytologii jsou draci většinou zobrazováni jako záporné postavy, pro Číňany jsou to naopak přátelská stvoření s úžasnými schopnostmi. V minulosti byli draci v Číně velmi uctíváni.

Hlavní rozdíly: Čínský drak má pouze jednu hlavu, zatímco západní drak může mít tři, čtyři, sedm, devět až dvanáct hlav. Čínský drak stříká vodu, zatímco západní drak chrlí oheň. Čínský drak představuje naději a přízeň, ale západní drak představuje zlobu. Barevně mohou být draci červení, žlutí, modří, bílí nebo černí. Během dynastie Ming byla červená národní barvou a červený drak byl oficiálně uznávaným symbolem. Během dynastie Čching byla žlutá barvou císaře, a proto byl žlutý drak císařským symbolem.

Čínští učenci nám rádi připomínají, že když byla Říše středu v 19. století za dynastie Čching (1644-1912) zcela roztříštěna, čínsko-mandžuská vládnoucí třída nebyla schopna vzdát se svého sebeobrazu a podniknout drakonické nezbytné kroky. Totéž platí pro Američany a arogantní EU. Ty by neměly zapomenout, že Narcis se utopil v bazénu, který si sám vytvořil. A, že každý Tchajwanec s mozkem ví, že nemůže očekávat, že Američané zemřou v boji za něj. Především proto, že vědí, že USA se neodváží vést konvenční válku s Čínou, protože ji prohrají. Proto nebude ani jaderná válka a sjednocení Tchaj-wanu s Čínou je pouze otázkou času. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell