Úder Spojených států a Velké Británie z konce tohoto týdne poukázal opět především na to, že mezinárodní právo se nyní pouze řídí »právem silnějšího«. V tomto případě vyvstává ale i zásadní otázka, kdo je vlastně ten silnější? A existuje vůbec dnes ještě někdo, kdo by měl nějakou absolutní převahu?

V rámci operace »Ochránce prosperity« uskutečňují Spojené státy spolu s Velkou Británií údery na infrastrukturu té části Jemenu, která je kontrolována hnutím Ansar Alláh (Hútíi). Oficiálně se jedná o reakci na kroky hnutí, které se jasně postavilo na stranu Palestiny a to tak, že začalo ohrožovat lodě proplouvající přes Rudé moře a dále do Suezského průplavu těch, kteří stojí na straně Izraele.

A to není málo. Tímto koridorem proudí 20 procent veškerého světového obchodu a ztráty jsou tak velmi významné. Jako ukazatel stačí jen zmínit, že okamžitě vzrostla cena pojištění v námořní dopravě a cena ropy Brent překonala hranici 80 dolarů – a nadále roste.

Zhruba třetina dopravců se tak rozhodla volit bezpečnější trasu až kolem mysu Dobré naděje na jihu Afriky, čímž ovšem prodlužují přepravu o nejméně týden, a tak ji samozřejmě i výrazně prodražují. Například Tesla pak kvůli tomu pozastavuje výrobu ve své jediné továrně na elektromobily v Evropě, protože hrozba útoků v Rudém moři zpožďuje dodávky.

Není přitom bez zajímavosti, že zatím nebyl prokázán incident, kdy by Hútíové udeřili na loď nezainteresované země. Dokonce se objevily i případy, kdy některé lodě proplouvaly s transparenty, že rozhodně nepodporují Izrael. Propluly bez úhony…

Bezzubá OSN

Celý konflikt vychází především z neakceschopnosti OSN a to konkrétně při řešení Palestinsko-izraelského konfliktu. Řeči se totiž vedou a krev teče. A i když představitelé OSN často upozorňují, že v pásmu Gazy lidé v současné době neuvěřitelně trpí, tak jakékoliv výzvy k příměří zůstávají ležet ladem, jelikož Spojené státy je jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN vetují.

Samy údery USA a Spojeného království na Jemen jsou pak z hlediska mezinárodního práva aktem agrese. OSN totiž neuznala hnutí Ansar Alláh za teroristické. Hútíové navíc plně neztělesňují Jemen, ale je to právě Jemen, na který se útočí, a to z hlediska mezinárodního práva znamená agresi.

Přitom jak napsal The Guardian, izraelské jednání splňuje v současné době fakticky všechny znaky genocidy. »Genocida, jak je definována v ratifikované smlouvě, se v zásadě skládá ze dvou prvků. Za prvé, pachatel se musí dopustit určitých činů vůči cílové skupině, jako je ‚vražda‘ nebo ‚úmyslné vytvoření podmínek, které zapříčiní její úplné nebo částečné fyzické zničení‘,« stojí v obžalobě, kterou podala Jihoafrická republika na Izrael a kterou server cituje. List dále doplňuje, že tyto činy musí být spáchány s úmyslem spáchat genocidu, tj. s »úmyslem zcela nebo zčásti zničit národnostní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou«.

Jihoafrický právní tým popsal strašlivé podmínky v Gaze pod izraelským bombardováním, včetně více než 23 000 mrtvých, což je 1 % obyvatel, z nichž podle odhadů 70 % tvoří ženy a děti. Dalších 7000 lidí může být pohřbeno pod sutinami. Přibližně 85 % obyvatel, tedy 1,9 milionu lidí, bylo vyhnáno ze svých domovů. »Jeho argument o sebeobraně nedává smysl, protože legitimní obrana neumožňuje genocidu,« stojí v publikaci.

Jenže Mezinárodní soudní dvůr OSN nemá žádnou pravomoc k prosazení smlouvy jinak než aktem Rady bezpečnosti OSN, který ale může vláda USA vetovat. Izrael tak pokračuje v masové likvidaci Palestinců, Američané odpalují rakety do Jemenu, zatímco Hútíové jsou nyní hrdiny islámského světa…

Mdlé a přitom agresivní

Podle deníku The New York Times údery západní koalice pod vedením USA snížily útočný potenciál Hútíů maximálně o 30 %. Jak publikace zdůrazňuje, i »po úderech na více než 60 cílů v podobě skladů a odpalovacích zařízení raket a bezpilotních letounů za použití více než 150 kusů přesné munice bylo poškozeno nebo zničeno pouze 20 až 30 procent útočného potenciálu Hútíů«. Uvádí se přitom, že většina povstaleckých zbraní »je založena na mobilních platformách a lze je snadno přemístit nebo skrýt«.

Kromě toho je podle listu pro západní zpravodajské agentury obtížné najít cíle, protože v posledních letech nevyčlenily značné prostředky na identifikaci míst velitelských středisek, jakož i skladů a výroby bezpilotních letounů a munice Hútíů. I Hútíové potvrdili, že útoky proti nim nevedly ke skutečným a vážným škodám. Samotné údery označili za »nevýrazné«.

To koresponduje s tvrzením analytiků, že Spojené státy nemají kapacitu a ani nechtějí zabřednout do dalšího vleklého konfliktu, který by navíc nemohl být vítězný, a že se tedy jedná pouze o pouhý pokus o demonstraci síly. Navíc je v tomto případě nouze o spojence, kteří by ochotně konflikt převzali. I Evropská unie se nakonec vzhledem k nevůli Španělska odmítla jako celek tohoto konfliktu účastnit a Británie je již příliš vyčerpána konfliktem na Ukrajině, než by dokázala efektivně pomoci.

Současně se přitom poukazuje na to, že Washington od samého počátku podporoval aktivnější akce proti Hútíům, zatímco Londýn a další evropští a blízkovýchodní spojenci varovali, že »přehnaná reakce by mohla Západ vtáhnout do přímého konfliktu s Íránem«. Jak ale zdůraznil nejmenovaný vysoký úředník z Bílého domu, Joe Biden zvolil »jednu z nejagresivnějších možností« reakce, kterou připravil jeho tým. Momentálně ale prakticky bez výsledku – Hútíové uvedli, že v Rudém moři neexistuje žádná skutečná koalice, pouze USA a Velká Británie.

Mezinárodní reakce

Americký prezident Joe Biden prý začal se svým týmem plánovat údery na objekty Hútíů v Jemenu už 1. ledna, uvedla agentura Bloomberg s odvoláním na své zdroje. Už první den nového roku dal podle ní svému týmu pokyn, aby »urychlil úsilí o odsouzení hútíjských útoků v OSN« a pokračoval v budování »koalice na ochranu lodní dopravy«. Demokratka Rashida Tlaibová, členka Sněmovny reprezentantů USA, přitom ale upozornila, že tím, že Biden zaútočil na Jemen bez souhlasu Kongresu, porušil článek 1 ústavy. Biden dále na otázku, zda USA v Jemenu vedou zástupnou válku s Íránem, odpověděl: »Ne, už jsem Íránu poslal vzkaz. Vědí, že by neměli nic dělat. Írán s námi nechce válčit.«

Hútíe označil Biden za »teroristy« a pohrozil jim, že pokud budou pokračovat ve svých akcích a útocích, USA proti nim podniknou další odvetné kroky.

Americké letectvo uvedlo, že již zasáhlo více než 60 cílů na 16 stanovišť Ansar Alláh. Útok byl veden za použití letadel, lodí a podmořských platforem proti muničním skladům, odpalovacím zařízením a radarovým systémům protivzdušné obrany v řadě jemenských měst, včetně hlavního města Saná a Hodeidy – a to »ve spolupráci se Spojeným královstvím a za podpory Austrálie, Bahrajnu, Kanady a Nizozemska«.

Londýn se pak domnívá, že při úderu na území Jemenu jednal v souladu s mezinárodním právem. Britská vláda vysvětlila, že Spojené království smí »použít sílu, pokud je sebeobrana jediným možným prostředkem, jak čelit skutečnému nebo bezprostředně hrozícímu ozbrojenému útoku«.

Premiér Riši Sunak nicméně zároveň vzkázal, že Británie nemá v plánu zahájit nové údery na pozice Hútíů.

Mohammed Abdel Salam, mluvčí Hútíů, přitom prohlásil, že útoky na civilní lodě v Rudém moři napojené na Izrael budou pokračovat navzdory agresi Spojených států a Británie. Uvedl, že lodní doprava v Rudém moři »není ohrožena« a že Jemen pouze podporuje Palestince v pásmu Gazy. Rovněž prohlásil, že na Jemen útočí pouze Británie a USA. Řekl, že »neexistuje žádná koalice«, hnutí je v kontaktu s většinou států, které USA zmínily, »ujistily, že se na operaci nepodílejí«.

Vojenský mluvčí hnutí Yahya Saria upřesnil, že USA a Británie provedly 73 úderů, při nichž bylo zabito pět Hútíů a šest dalších zraněno. Zároveň hnutí prohlásilo, že útok nezpůsobil vážné »škody ani na materiální, ani na strategické úrovni«.

NATO dospělo k závěru, že údery USA a Spojeného království na zařízení v Jemenu měly obranný charakter. Na podporu Washingtonu a Londýna vystoupilo také Německo, Dánsko a Česká republika. Německé ministerstvo zahraničí uvedlo, že údery v Jemenu byly »v souladu s Chartou OSN«, neboť byly provedeny s cílem zastavit útoky Hútíů.

Evropská unie oznámila svůj záměr vyslat do Rudého moře tři lodě na ochranu obchodních lodí před útoky Ansar Alláh. Srí Lanka oznámila rozhodnutí připojit se k operacím vedeným USA. Nizozemská ministryně zahraničí Hanke Bruins Slotová zase uvedla, že nizozemská strana pouze poskytla technickou podporu USA a Británii, ale úderů se neúčastnila.

Irák, Írán, Omán a Turecko akce Washingtonu a Londýna odsoudily. Podle tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana tak USA a Spojené království použily »nepřiměřenou sílu« a snaží se »proměnit Rudé moře v moře krve«.

Palestinské hnutí Hamás uvedlo, že »vysoce oceňuje postoj bratrského Jemenu«, a vyzvalo Washington a Londýn, aby přehodnotily svou »koloniální politiku«. Libanonská šíitská strana Hizballáh označila americkou a britskou operaci za agresi proti suverenitě Jemenu.

Čína vyjádřila znepokojení nad situací v Rudém moři, neboť by mohla být překážkou úspěšného rozvoje obchodu, a vyzvala zúčastněné strany, aby udržovaly kontakty na podporu deeskalace. Čína vyzvala ke spolupráci v oblasti bezpečnosti v Rudém moři. Stálý zástupce země při OSN Čang Ťün uvedl, že údery na Jemen »nepřispívají k obraně a ochraně obchodních plavidel a svobodě plavby«. »Čína vyzývá všechny strany, hlavní vlivné země, aby hrály konstruktivní a odpovědnou roli a spolupracovaly na zajištění bezpečnosti a ochrany námořních cest,« uvedl 12. ledna při vystoupení na zasedání Rady bezpečnosti OSN svolaném na žádost Ruska kvůli úderům USA a Velké Británie na Jemen.

Čínský stálý zástupce poznamenal, že údery na Jemen »zvyšují bezpečnostní rizika v Rudém moři« a »nepřispívají k bezpečnosti a ochraně obchodních plavidel a svobodě plavby«.

Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov označil údery USA a Spojeného království za nelegitimní z hlediska mezinárodního práva. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová uvedla, že operace Washingtonu a Londýna je »dalším příkladem anglosaského překrucování rezolucí Rady bezpečnosti OSN« pro jejich »destruktivní cíle«.

Arabské země se přitom stále více i mnohdy navzdory svým vůdcům sjednocují. »Všem arabským a muslimským bratrům, kteří podporují Jemen! Vaše pozice je pro nás důležitější než pozice všech světových vůdců a vaše role je účinnější a vlivnější. Děkujeme vám všem. Dá-li Alláh, nenecháme Gazu a Palestinu na holičkách, i kdyby se proti nám spojil celý svět!« prohlásil šéf jemenské vlády Nasr al-Din Amer.

Příliš velké sousto

Obchodní omezení, hrozba další humanitární katastrofy, zástupy nevinných obětí a výdaje na zbrojení. Nic z toho by se přitom nestalo, kdyby svět pod taktovkou USA nenechal Izraeli naprosto volnou ruku »v řešení konečné otázky« svých více než dvou milionů palestinských spoluobčanů…

Svět přitom nyní globálně tápe a OSN rozhodně na řešení páky nemá. Jenže ani Spojené státy si už samy o sobě neporadí s dalším »státem farmářů«, kde raketa za milion dolarů zabije maximálně osla. A partnerů, kteří by byli ochotni se za ně obětovat, či měli ještě vůbec na to sílu, docela ubývá. Však i EU se konečně vzmohla na odpor. Samotné Rusko je nyní pro ni už moc velké sousto, a kdyby do toho ještě musela pustit proti Arabům, minimálně by se dočkala zavřených kohoutků i od nich. A pak už kde brát energie prakticky není…

Ve světě se nyní ve velkém rodí nové a nové koalice – a to mnohdy dříve nemyslitelných partnerů. A právě proto je Jemen možná tím posledním kamínkem, který spouští lavinu, protože na ovládnutí této třicetimilionové země prostě už ani celý kolektivní Západ sílu nemá.

Především Čína a do popředí se deroucí další rostoucí Asijské země a vlastně celkově takzvané země globálního jihu válku nechtějí – a země NATO už na ní pro změnu nemají sílu. A čím dál tím víc jejich představitelů si to uvědomuje. Ono nakonec přeci jenom snad nezbyde nic jiného, než přestat válčit a začít spolupracovat…

TC