Europoslanec ODS Jan Zahradil poskytl tento týden rozhovor webu Deník.TO o výsledku voleb na Tchaj-wanu. V interview hovořil také o české zahraniční politice směrem k Číně i Tchaj-wanu a o (pravděpodobně) již jarní návštěvě premiéra Petra Fialy (ODS) v Pekingu.

V úvodu rozhovoru byl Zahradil dotázán na to, proč v komentáři na sociálních sítích napsal, že kolem výsledku voleb na Tchaj-wanu se šíří fake news a proč je přesvědčen o tom, že jakýsi mediální a politický jásot nad vítězstvím vládní strany DPP je zkreslováním reality?  Europoslanec to čtenářům vysvětlil následovně:

„Víte, ta strana sice vyhrála prezidentské volby, ale s pouhými 40% hlasů, protože na Tchaj-wanu jsou volby jednokolové podle pravidla „první na pásce“. Dva opoziční kandidáti na prezidenta nasbírali dohromady 60 % hlasů, tedy de facto výraznou většinu,“ zdůraznil s tím, že to znamená, že oproti minulým volbám v roce 2020 ztratila DPP cca 2,5 milionu voličů, tedy skoro třetinu a v souběžných parlamentních volbách dokonce DPP prohrála s hlavní opoziční stranou KMT (Kuomintang), přišla o 10 mandátů a ztratila většinu v Legislativním Yuanu (parlamentu).

„Takže podle mého názoru DPP utrpěla značné ztráty a pokud to má být označeno za vítězství, tak spíše Pyrrhovo,“ vyjádřil se pro zmíněný web europoslanec, který nazval výsledek tamních voleb na Tchaj-wanu dokonce volebním patem.
„DPP se nemůže už tvářit jako absolutní vítěz. Tchaj-wan je sice poloprezidentský systém, takže exekutiva je v rukou zvoleného prezidenta, ale ten bude stejně muset spolupracovat s opozicí, protože jeho strana nemá už parlamentní většinu,“ vysvětlil a dodal, že taková situace byla na Tchaj-wanu naposledy před dvaceti lety.

Zahradil dále zdůraznil, že tvrzení, že Kuomintang je pročínský, je hloupé ideologické klišé, které v České republice razí lidé jako aktivista Jakub Janda z Evropských hodnot, jenž si za americké peníze zařídil na Tchajwanu pohodlnou existenci.

„Kuomintang není ´pročínský´, jen nechce vyhlašovat nezávislost Tchaj-wanu. Uznává totiž princip jedné Číny, který si ovšem vykládá zcela opačně, než Čínská lidová republika. Ta s tímto přístupem ale celkem umí žít,“ konstatoval s tím, že Kuomintang je tedy lepším partnerem pro dialog, spolupráci a snižování napětí, což je podle jeho názoru v celosvětovém zájmu.

„Důležité teď bude, jakou pozici zaujme ten „třetí vzadu“, tedy strana TPP, která ve volbách relativně slušně uspěla. Původně dokonce chtěla kandidovat s Kuomintangem v koalici, což naznačuje, že jeho pozice jsou TPP bližší, alespoň pokud jde o vztahy s pevninskou Čínou,“ objasnil a dodal, že za zmínku stojí, že ODS je spolu s Kuomintangem členem jedné globální organizace – Mezinárodní demokratické unie (IDU), která sdružuje pravicové strany. Proto Zahradil jako místopředseda IDU blahopřál Kuomintangu k vítězství v parlamentních volbách - nikdo jiný to neudělal, zejména ne vedení obou komor českého parlamentu.

Z českého pohledu se mnohdy zdá, že volby na Tchaj-wanu byly klíčové pro celou Asii, s čímž Zahradil nesouhlasí a nabízí svou osobní zkušenost.

„Byl jsem shodou okolností minulý týden těsně před tchajwanskými volbami ve čtyřech zemích JV Asie – Singapuru, Malajsii, Vietnamu a Kambodži – a vůle se o té věci bavit je tam nevelká,“ konstatoval s tím, že těmto státům spíše celá ta situace lidově řečeno ´leze na nervy´, považují ji za vnitročínský problém a chtěli by hlavně ´klid na práci´.

„Pokud by Čína někdy zvolila silové, vojenské řešení, nemyslím, že by se v těchto zemích zrovna nějak hnali do podpory Tchajwanu. Potřebují vyvažovat vlivy, což mimo jiné znamená, že sice budou spolupracovat s USA nebo s EU, ale v těch klíčových věcech proti Číně nikdy nepůjdou,“ vysvětlil a dodal, že paradoxně tak téma Tchaj-wanu rezonuje daleko víc v Americe a v Evropě, než v Asii samotné.

V další části rozhovoru se europoslanec ODS věnoval české zahraniční politice, a to ve vztahu k Číně i Tchaj-wanu. Uvedl, že česká zahraniční politika trpí několika trvalými neduhy.

Jedním z nich je podle něj jakýsi mesiášský komplex, tedy přesvědčení, že jsme povoláni hlásat ve světě lidská práva a tzv. hodnoty, protože jsme u nás měli Václava Havla. „Dalším je ´odezdikezdismus´, tedy snaha z vnitropolitických důvodů popřít vše, co v zahraniční politice dělal nějaký politický rival – v případě Číny exprezident Zeman,“ konstatoval a dodal i konformismus – neumíme nebo nechceme podle něj u některých témat zaujmout vlastní, autonomní pozici a tak jen plaveme s proudem. To vše je dětinské a zahraniční politice země to vysloveně škodí.

„Předsedové obou komor českého Parlamentu jsou esencí zmíněných neduhů. Nejde jen o Tchaj-wan – připomeňme výpady předsedkyně Sněmovny vůči Maďarsku nebo radost předsedy Senátu z porážky polského partnera ODS (!) ve volbách,“ zdůraznil s tím, že asijský politický ekosystém v ČR skoro nikdo nezná, a tak někteří politici humpolácky dupou v čínském porcelánu v domnění, že páchají dobro. Přímo lidé z Kuomintangu Zahradilovi přitom naznačili, že ty různé parlamentní návštěvy považují především za PR návštěvníků samotných.

V závěru rozhovoru se Zahradil zamýšlel nad tím, zda-li v případě toho, že český premiér Petr Fiala (ODS) na jaře opravdu vyrazí na zahraniční návštěvu Číny, dojde k jistému příklonu a k racionálnější a pragmatičtější české zahraniční politice? Europoslanec odpověděl takto:

„Pokud tomu tak opravdu je – zdůrazňuji slovo ´pokud´ – snad to znamená, že kyvadlo vztahů ČR k Číně se ustálí někde v rozumné střední poloze, mimo extrém jak pročínský, tak protičínský,“ konstatoval a dodal, že až opadne pěna dní, ještě přiživovaná různými užitečnými idioty typu Etzler, bude vůbec zajímavé s chladnou hlavou prozkoumat, kde a jak vlastně vznikla ta antičínská paranoidní hysterie několika posledních let, kdo zejména a proč ji tlačil a jaké zájmy v tom hrály roli. Nejde podle něj zdaleka jen o Českou republiku.

Na úplný závěr rozhovoru přišla nevážná otázka, zda-li by měli českého premiéra do Číny doprovázet předsedové obou parlamentních komor, tedy předsedkyně Poslanecké sněmovny ČR Markéta Pekarová Adamová a Miloš Vystrčil, jakožto předseda Senátu ČR?

Europoslanec se lehce pousmál a pak odvětil, že si myslí, že po těch spektakulárních výkonech na Tchaj-wanu, se už do pevninské Číny nepodívají.

„Číňané mají dlouhou paměť,“ uzavřel Zahradil.

Radovan Rybák, zvláštní korespondent CMG