Prezident Si Ťin-pching přednesl důležitý projev na dvoudenní Ústřední konferenci o práci týkající se zahraničních věcí. Konference se konala v Pekingu od středy do čtvrtka.

Si shrnul úspěchy a cenné zkušenosti čínské diplomacie s charakteristickými rysy v nové éře a hovořil o mezinárodním prostředí a historickém poslání, kterému čelí čínská zahraniční práce na nové cestě. Představil také komplexní opatření pro současné a budoucí období této práce.

Čína - Vietnam

Vietnam je republika s politickým systémem vlády jedné strany. Vedoucí úlohu ve státě a společnosti má podle Ústavy Komunistická strana Vietnamu. Hlavou státu je prezident, výkonnou moc má vláda volená jednou za pět let. Z hlediska ekonomického systému je Vietnam socialisticky orientovanou tržní ekonomikou s vysokým podílem státního sektoru, který stále tvoří skoro jednu třetinu vietnamské ekonomiky. Tolik webová stránka českého MZV.

Doplňuji, že Vietnam je šestnáctou nejlidnatější zemí na světě s počtem obyvatel blížícím se sto milionům a třicátou čtvrtou největší ekonomikou na světě. Z hlediska ekonomického výkonu na obyvatele je však stále rozvojovou zemí se středním příjmem.

Připomínám, že prezident Si Ťin-pching přijel před měsícem (12. prosince 2023) na dvoudenní oficiální návštěvu Vietnamu poprvé od roku 2017. Návštěva se uskutečnila v rámci připomínky15. výročí navázání strategické spolupráce a partnerství mezi Čínou a Vietnamem. Dalším důvodem návštěvy bylo znepokojení Číny vlivem a konáním USA v asijsko-pacifickém regionu. A podle osobního hodnocení, že si Vietnam USA vybraly jako klíčový článek v konfrontaci s ČLR v Asii.  Proto je zcela logické, že Peking se snaží vyjasnit čínsko-vietnamské vztahy na nejvyšší úrovni především poté, co Hanoj letos na podzim posílila bezpečnostní spolupráci s USA nehledě na skutečnost, že ČLR zůstává jeho největším obchodním partnerem.

Bezpečnost, na jedné straně, a obchod na druhé straně, nutí Vietnam dělat špagát a balancovat mezi oběma jadernými mocnostmi a korupcí, která je ve Vietnamu významnou realitou a v Číně především díky Si nenávratně na ústupu. To je náplň práce diplomatů a šerpů.

Siova návštěva Vietnamu sehrála velmi důležitou roli pro rozvoj obchodní a hospodářské spolupráce a pro koordinaci a řešení územních sporů v Jihočínském moři. Proč? 1) Podpisem smlouvy mezi Vietnamem a USA byly zrušeny všechny sankce vůči Vietnamu a obchodní obrat mezi oběma zeměmi se těší růstu. 2) Čína je připravena spolupracovat s Vietnamem a dalšími zeměmi v regionu prostřednictvím jednání na vytvoření kodexu chování států v regionu. Tak nějak to formuloval Li Xin, ředitel Centra pro ruská a středoasijská studia na Šanghajské akademii mezinárodních studií a člen představenstva Národního výzkumného centra ŠOS. 3) Čína má co nabídnout a je připravena na mnohamiliardové investice na základě iniciativy Pásmo a cesta (BRI). Čína je navíc připravena nést většinu nákladů na tyto projekty. Jedním z nich je vybudování trati mezi čínským městem Kunming a vietnamským přístavem Haiphong, zřízení přímých tratí spojujících Čínu s vietnamským hlavním městem Hanoj atd.

Z uvedených skutečností vyplívá, že Peking je ochoten pro tyto účely poskytnout něco, co si Západ ani ve snu nemůže dovolit: pomoc, za kterou se nemusí platit. Poskytnutí takové pomoci a dotací lze považovat za úder americkým a západním projektům ve Vietnamu, protože ty nabízejí Vietnamu realizaci infrastrukturních projektů většinou formou půjček za tržních podmínek. A to v době transformace finančního systému a neřešitelného zadlužení USA a EU. Zdůvodnění půjček na projekty v rámci a v souladu s klimatickými plány pomoci Vietnamu snížit jeho závislost na uhlí, se jeví primitivní a směšné, především uvědomíme-li si podstatu spolupráce a vztahu: Čína je ochotna investovat své peníze a Západ je ochoten půjčovat.

Bez ohledu na to, jak se mění globální prostředí, naše dvě strany a dvě země spolupracují na ochraně míru a klidu, rozvoji a spolupráci a podpoře prosperity a pokroku. Jdeme slibnou cestou společného budování společenství společného osudu lidstva, napsal Si v článku nazvaném Budování čínsko-vietnamského společenství společného osudu strategického významu, společné psaní nové kapitoly modernizace, a zveřejněném na stránkách vietnamských novin Nhanzang v předdveří návštěvy Vietnamu.

Čína – Indie: 1-0 v boji o Maledivy

Nové Dillí začalo nenávratně přicházet o jednoho ze svých tradičních spojenců v oblasti. Maledivy, které jsou oblíbeným cílem turistů, se sbližují s jeho největším rivalem – Pekingem.

Čína, která do roku 2011 neměla na Maledivách ani vlastní ambasádu, posílila v poslední dekádě svůj vliv i přítomnost na ostrovech závratnou rychlostí, řekl pro Seznam Zprávy sinolog David Gardáš z Čínu nepodporujícího projektu Sinopsis a dodal, že tento trend bude pravděpodobně dále akcelerovat. Co se událo?

Proindicky orientovaného Ibráhíma Muhammada Suliha vystřídal v polovině listopadu v čele Malediv pročínský Mohamed Muizzu. Ten již stihl navštívit prezidenta Si Ťin-pchinga a podepsat s ním několik dohod o vzájemné spolupráci.

Muizzu volby vyhrál s nekompromisním heslem Pryč s Indií a voličům slíbil, že stát dostane z indické sféry vlivu, jelikož vycházející geopolitická mocnost podle něj představuje hrozbu pro jeho suverenitu. Nejsme zemí, která je dvorkem jiné země. Jsme nezávislým národem. Jsme možná malí, ale to vám nedává právo nás šikanovat, vzkázal Muizzu. A v neděli dal Indii ultimátum: do poloviny března musí stáhnout všech 80 vojáků, kteří se na ostrově starají o několik letounů, které Maledivy od Indie před lety dostaly. Čas letí, rychlost letu se zvyšuje.

Ve středu (17.1) zasadily Maledivy indické hegemonii další ránu. Oznámily, že s Tureckem podepsaly dohodu o nákupu dronů, které budou hlídat vody jejich výlučné ekonomické zóny. Připomínám, že až doteď přitom v oblasti Indové a Maledivané hlídkovali společně.

Již tyto dvě skutečnosti hodnotím jako diplomatickou prohru Indie. Proč? Indie, jinak pomalá, chytrá a v intrikách více než zkušená a zakalená Britskou demokracií, situaci v několika strategických oblastech zbytečně eskalovala a tím uspíšila příklon Malediv k Číně a Turecku.

Dillí popíchlo Maledivy na první pohled nevinnými snímky indického premiéra Nárendry Módího na pláži na Lakadivských ostrovech (v Arabském moři, které spadá pod Indii) v rámci projektu Prozkoumejte indické ostrovy. Cílem bylo ukázat, že nejen sousední ostrovy, ale i Indie mají místa, která stojí za to navštívit. To vše v kontextu voleb, protože indická vládní strana BJP si vybrala turismus jako volební téma. A chtěla ukázat v britské manýře Maledivám, že je nepotřebuje, že Indie má své krásné ostrovy. Ale čas vše mění, nic není jako dříve a vše je jinak.

Platí to i pro Maledivy. Pravdou je, že Indie se bez Malediv neobejde. Ne snad proto, že by její obyvatelé neměli kam jezdit k moři, ale zejména proto, že strategicky položené souostroví je důležité z geopolitického hlediska. Indie potřebuje Maledivy kvůli udržování vlivu v Indickém oceánu, který historicky považuje za svoji vlivovou sféru. Není proto divu, že prezident Si na setkání se svým maledivským protějškem, kterého mimochodem označil za starého přítele, řekl, že obě země nyní mají historickou příležitost navázat na minulé úspěchy a pokročit vpřed.

Připomínám také, že Čína je v současné době největším věřitelem Malediv. Světová banka v říjnu odhadla, že Maledivy Pekingu dluží zhruba 1,4 miliardy dolarů, což odpovídá zhruba 20 % jejich celkového veřejného dluhu. Pro porovnání: Indii Maledivy dluží pouhých 123 milionů dolarů. V kontextu strategického významu Malediv se nachází i daleký Tchaj-wan.  Politické dění v této zemi přitom významně promlouvá do dění ve světě.

Podobně jako Maledivy. Ty z geopolitického hlediska jsou důležité, neboť díky nim Čína může posílit vliv v regionu a zabezpečit obchodní trasy, které jsou klíčové pro její ekonomiku a vizi – projekt Pás a stezka (BRI). Ten vytváří takzvaný perlový náhrdelník strategických přístavů v oblastech tradičně dominovaných Indií. Ovládnutí těchto klíčových bodů Číně otevírá a případně vojensky zajišťuje cestu dále na západ, do Perského zálivu, Afriky a Evropy.

Proto očekávám, že příklon Malediv k Číně může dočasně zhoršit vztahy mezi Pekingem a Dillí. Nabízí se otázka: Jak tomu bude mezi Pekingem a ČR v roce dřevěného Draka?

Podobně jako premiér Módi myslí, totiž myslí i Fiala & Co, když sní o indických turistech v ČR, kteří by měli nahradit čínské. Nebo samozvaní Tchaj-wanci. Ti budou muset organizovat m.j. dodávky čipů z Drážďan. A těm, kteří chtějí Česko pro sebe a zapomněli, jak se změnilo heslo Monreovy doktríny, zůstanou oči pro pláč.

Čeští politici a samozvaní Tchaj-wanci by si mohli uvědomit, jak Maledivští představitelé si vyložili fotky premiéra Módího na pláži na Lakadivských ostrovech: jako osobní útok! Ten přešel v hádku na (a) sociálních sítích, kde mnozí uživatelé z Indie vyzývali k bojkotu Malediv. Někteří uživatelé (a) sociálních sítí dokonce neváhali Módího označit za klauna či teroristu.

Problém indického premiéra Naréndry Módí totiž spočívá v tom, že v čím dál viditelnější snaze prosadit se na globální scéně má poměrně volné ruce a myslí si, že není důležité, co říká. Proč?  Protože si myslí, že indickým voličům stačí vědět, že význam země roste. Otázkou zůstává, zda je to pravda, a zda to platí také v české kotlině. V ní Fiala & Co ignorují pravdu a lež, a zcela se oddali žvanění.

Protože Fiala & Co nemají čas se dívat na fotky, měli by si pozorně nechat předčíst alespoň část interview velvyslankyně v Indii, Elišky Žigové, zveřejněném 4. října 2023: Řeknu totiž upřímně, že v tomto Indii zcela nerozumíme, nebo rozumíme, ale nerozuměli jsme. Indie je největší a tvrdí, že nejstarší demokracie, ale vždy si zakládala na tom, že byla v hnutí nezúčastněných. To je jedna linka. Druhá linka je, že Indie má velmi specifické a historické vztahy. Teď nemůžu říct s Ruskem, ale se Sovětským svazem. Ale pro Indii je současné Rusko stále pokračovatelem Sovětského svazu a ty historické vztahy tam prostě jsou…A třetí linka je, že ani Indie nepředpokládala, že tenhle konflikt bude tak brutální, a tak dlouhý. V současné době tak dochází k vnitřní debatě a přehodnocení, ale rozhodně to nebude vidět navenek.

Obchodníkům připomínám slova škodováka Jana Řepy: Škodovky prodávané v Indii musí mít na palubní desce speciální plochu, kam se dá přichytit soška některého z tamních bůžků. A také mají výkonnějšími klaksony, protože Indové neustále troubí. Ind druhému prostě vjede do cesty a vůbec to neřeší. A ten druhý je na to zvyklý, protože totéž dělá také. A také bývalého šéfa tamní Škody Auto Zac Holise: Uspět v Indii je těžší než v Evropě. Museli jsme vyměnit i olej, řekl HN v říjnu 2022. A já si dovoluji doplnit: A ještě těžší než v Číně.

Čína – Myanmar

Na dnech jsem obdržel od dávného známého z Malajsie zprávu o pokroku jeho jednání v Myanmaru a Kambodžském království týkající se spolupráce v několika oblastech, mimo jiné i s Ruskou akademií přírodních věd, jejímž jsem zahraničním členem. Přestože obě země znám pouze povrchně z dob dlouhodobého působení v Malajsii, zajímají i dnes.

Jedinečné postavení Číny jako důvěryhodného zprostředkovatele pramení z jejích historických vazeb jak na myanmarskou armádu, tak na etnické povstalecké skupiny. Na rozdíl od západních zemí, které často čelí skepsi kvůli vnímané zaujatosti, se diplomatická angažovanost Číny vyznačuje vyváženým přístupem.

Úspěch čínského úsilí lze připsat jejímu pragmatickému přístupu, který se vyhýbá vnucování ideologických hodnot vnitřním záležitostem Myanmaru. Čínská politika nevměšování rezonuje se znesvářenými stranami a ujišťuje je, že angažovanost Pekingu je vedena skutečnou touhou po stabilitě, nikoli postranními úmysly. Tento přístup umožnil Číně vybudovat si důvěru jak s vojenskými, tak s povstaleckými frakcemi. Důvěra představuje klíčový faktor při orientaci ve složité síti vnitřní dynamiky nejenom Myanmaru.

Úspěch diplomatických snah Číny v Myanmaru by se mohl stát precedentem pro její zapojení do řešení konfliktů a podpory míru v jiných částech světa, protože úspěch Pekingu při zprostředkování příměří v Myanmaru je příznačný pro jeho rostoucí diplomatický vliv a signalizuje jeho záměr rozšířit své zprostředkovatelské úsilí do dalších regionů, zejména na Blízký východ. Současně Čína si uvědomuje, že její rostoucí postavení na globální scéně vyžaduje aktivnější zapojení do řešení konfliktů. I proto nabízí současně pomoc. Například i co se týče války v Gaze. Proč? Absence historické zátěže na Blízkém východě a koloniálních návyků spolu s jejím ekonomickým vlivem staví Čínu do pozice potenciálního zprostředkovatele mírových rozhovorů na mnoha místech planety a dovoluje Číně vstoupit do pozice globální supervelmoci, a získávat tím body. Jaké body?

Jeden z bodů představuje důvěryhodnost vyplývající z příměří v Myanmaru, které hodnotím jako diplomatický triumf. Úspěšným prostředníkem mezi myanmarskou armádou a povstalci Čína totiž prokázala svou schopnost nestranně procházet složitými konflikty. Jeden z nich představuje izraelsko-palestinský konflikt a vojenský konflikt Ruska proti NATO a USA na bojišti zvaném Ukrajina.

Další z bodů představuje úpadek důvěryhodnosti USA v posledních letech. Úpadek vytvořil diplomatické vakuum, které se nabízí Číně k zaplnění. Vzhledem k měnícím se prioritám a vnitřním výzvám USA nemohou věrohodně vzít na sebe roli prostředníka. Konflikt v Gaze je toho důkazem. Pokud se nemýlím, Čína se již chopila příležitosti a snaží se do této prázdnoty vstoupit a prezentovat se jako spolehlivý a nezaujatý prostředník.

V kontextu změn ve světě a doby, kdy Čína zvažuje aktivnější roli při zprostředkování konfliktů v celosvětovém měřítku, se úspěch v Myanmaru stává zásadním odrazovým můstkem. Proto společenství, BRICS, ŠOS a další budou bedlivě sledovat, jak se Čína orientuje ve složitém geopolitickém prostředí světa. Zprostředkování v konfliktech, jako je ten v Myanmaru, pomůže Pekingu vydláždit cestu ke klíčové roli při podpoře míru v dalších neklidných regionech.

Závěr

"V současném a nadcházejícím období se čínská diplomacie musí řídit principy sebedůvěry a soběstačnosti, otevřenosti a inkluzivity, férovosti a spravedlnosti a oboustranně výhodné spolupráce. Musí se zaměřit na budování komunity se sdílenou budoucností pro lidstvo," zdůraznil prezident Si Ťin-pching na Ústřední konferenci o práci týkající se zahraničních věcí.

Si poukázal na to, že pro vybudování společenství se sdílenou budoucností pro lidstvo je vůdčím principem uplatňování společných hodnot lidskosti a budování nového typu mezinárodních vztahů.

Strategické vedení bude vycházet z implementace Globální rozvojové iniciativy, Globální bezpečnostní iniciativy a Globální civilizační iniciativy, zatímco akční platformou je vysoce kvalitní spolupráce v rámci Pásu a stezky. O všech těchto projektech jsem již dříve psal.

Na konferenci zaznělo, že uprostřed současných rizik a výzev je zapotřebí rovnoprávný a spořádaný multipolární svět a inkluzivní ekonomická globalizace, přičemž spořádaná multipolarizace znamená podporu rovnosti všech zemí, velkých i malých, a odpor proti hegemonismu a mocenské politice. Budeme společně dodržovat cíle a principy Charty OSN a praktikovat skutečný multilateralismus, uvádí se v prohlášení. V něm dále stojí: Musíme se rozhodně postavit proti deglobalizaci a přehnanému důrazu na bezpečnost, stejně jako proti různým formám unilateralismu a protekcionismu. Musíme nasměrovat ekonomickou globalizaci k otevřenějšímu, inkluzivnějšímu a spravedlivějšímu světu.

Z uvedeného vyplývá, že při pohledu do budoucna Čína může očekávat nové strategické příležitosti nejenom pro svůj vlastní rozvoj, ale i rozvoj svých spojenců a partnerů. Sinofobové to nebudou mít lehké, protože Čína odmítla jít cestou sebezničení. Souhlasu netřeba. 

Jan Campbell