Nebudu popisovat osobní vztah k WEF v Davosu, které právě skončilo, protože je všeobecně známý a lze si s pravděpodobností hraničící s jistotou dohledat alespoň některé ze zveřejněných článků, ve kterých jsem nabídl kritické hodnocení historie WEF, jeho zakladatele a cílů, o kterých se nemluví.
V dnešním příspěvku se zmíním pouze o volně vybraných částech fóra s významem pro současné dění ve světě a očekáváními od nového čínského roku zeleného dřevěného draka, který začne 10. února. Pro příznivce mytologie uvádím, že v čínské mytologii mohou draci ovlivňovat počasí a úrodu a přinášet světu prosperitu, každý rok je spojen s jedním z pěti živlů: kov, voda, oheň, dřevo, země. A každý cyklus se opakuje jednou za šedesát let. Rok zeleného dřevěného draka byl naposledy v roce 1964. Proto doporučuji připomenout si události té doby a srovnat je s vlastními očekáváními nebo dostupnými předpověďmi a prognózami.
Důležité je si uvědomit, že rok 2024 bude přestupný, a že přestupné roky byly dlouho považovány za nepříznivé. Věřilo se, že v tomto období bylo pro člověka nebezpečné pustit se do něčeho nového, protože podnikání bylo údajně odsouzeno k neúspěchu. Existuje však šance prožít toto období v bezpečí, přestože přestupný rok podle evropského pojetí znamení, je nepříznivý pro věci, které tradičně přinášejí lidem radost.
Čeho se bojí obyvatelé Země
Podle pověr byste v přestupném roce měli být níže než tráva a tišší než voda, nechat všemu volný průběh a důležité věci a záležitosti nechat na budoucnost. V opačném případě žádná z iniciativ nepřinese žádné výsledky. Jinými slovy: Být pokorní, jednat s pokorou a zohledňovat minulost. Z ní připomínám tři:
1) Rok 2020 je začátkem pandemie koronaviru. Miliardy lidí musely být doma, školy, obchody, kavárny, továrny se zavřely. Globální ekonomika a soukromé podnikání utrpěly obrovské ztráty.
2) V roce 2016 došlo k obrovskému počtu leteckých havárií a teroristických útoků.
3) V roce 2008 začala globální finanční krize. Ta snížila životní úroveň miliard lidí a obohatila super bohaté tak, že dnes se nacházíme v mnou zvané antropologické válce.
Že se v takové válce nacházíme, potvrzují veřejně dostupné výsledky 54. světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu, které 19.1 skončilo. Zástupci světové elity z více než 120 zemí byli nuceni připustit, že největší mocnosti se nacházejí ve slepé uličce bez východu a musely vstoupit do nelítostného boje o nový světový řád. Proto sloganem letošního Davoského fóra bylo Obnovení důvěry a s ním spojené základní principy: transparentnost, harmonie a odpovědnost.
Problém s důvěrou spočívá v nemožnosti jednou ztracenou důvěru nahradit nebo (do)koupit. Dokazuje to skutečnost, že svět kolem nás se rychle mění, a to vůbec ne ve stylu sloganů WEF. Svět se stal technokratičtějším, bezzásadovým a nelidským. Proč se rak stalo?
Za prvé, technologie se staly hlavní prioritou a cílem posouvání společností do budoucnosti a vytlačují lidi a jejich mentalitu do pozadí. Stroj je stále lepší v myšlení, rozhodování a jednání, ale v ničem necítí ani neuvažuje, což je v moderním světě vnímáno jako dobré.
Člověk jako bytost, nositel a majitel smyslové inteligence se stává pomocným článkem technologického řetězce. A jak se tento řetězec vyvíjí a zdokonaluje, člověk se stává stále méně potřebným. Výsledkem je, že moderní společnost se vůbec nestará o to, co člověka znepokojuje, inspiruje nebo nudí, čemu věří nebo nevěří, a proto se šíří metastázy typu marnost nad marnost.
To je pravděpodobný důvod proto, že na letošním fóru v Davosu se už nedebatovalo o tom, jak překonat nerovnost, a dokonce ani o možných sociálně-politických a ekonomických alternativách k současnému modelu kapitalismu v době, kdy na planetě probíhá de facto světová válka, kterou označuji jako antropologickou.
První dvě světové války, jak víme, byly horké, třetí byla tzv. studená a čtvrtá je zástupná válka. S každou novou válkou se tedy účastníci stále méně řídili jakýmikoli pravidly a zákony jejího vedení. Současná válka je fenoménem zcela nového řádu, pro který ještě nebyla vynalezena pravidla a zákony a nebyly dohodnuty normy. Pro současnou válku platí slova N. K. Rericha (1874-1947), ruského mystika, malíře, scénografa, filozofa, archeologa, teologa, spisovatele a cestovatele, který vytvořil přes 7000 obrazů a 30 literárních děl: Poslední válka mezi lidmi bude válkou za pravdu. Tato válka bude v každém člověku. Válka s vlastní nevědomostí, agresí, podrážděním. A pouze radikální proměna každého jednotlivce se může stát začátkem pokojného života pro všechny lidi.
Čeho se bojí v Davosu
Mezivýsledkem rostoucí technokracie je stále nelidštější svět, ve kterém zatím nikdo neví, jak žít. Jeví se mi, že tlustí kocouři, jak se někdy říká účastníkům WEF, se zdráhají mluvit o otázkách hrubého realismu naší doby a o tom, co napsal Rerich. Pro kocoury a kočky je pohodlnější zavřít se v restauraci, mluvit o příjemných věcech, transparentnosti, souhlasu, a zodpovědnosti, a nedívat se z okna na krásnou zimní přírodu, která umožňuje nevidět, jak se Titanic pomalu a jistě potápí.
Analog platí i pro vybrané odborníky, kteří si všímají pouze zjevných rizik, používají mrtvý jazyk a ví vše, protože jinak by si nevydělali ani na nájemné ve městě. Tak tomu je i s autory zprávy The Global Risk Report, která byla zveřejněna v předvečer fóra. Pokusili se vyhnout nejhlubším bolestivým a zásadním problémům. Vážná rizika zato spatřili ve změně klimatu a šíření dezinformací uprostřed velkého počtu voleb v roce 2024. Vzhledem k tomu, že podle odhadů chodí k volbám po celém světě tři miliardy lidí, šíření dezinformací by mohlo podkopat legitimitu nově zvolených vlád, uvádí zpráva. Fialová vláda české kotliny zřejmě obdržela včas první návrh zprávy. V ní dále a mimo jiné píší experti, že to by mohlo vést k občanským nepokojům od násilných protestů a zločinů z nenávisti až po občanskou konfrontaci a terorismus.
Protože to píší experti a elity o tom vědí, není divu, že vlády budou reagovat dalším oklešťováním a dušením demokracie a tím, že si budou stále více osobovat právo rozhodovat o tom, co je pravda a co ne. A to přesto, že nežijeme v době pravdy nebo lži, ale v době žvanění. Alternativní zdroje informací, názorů, a ještě více myšlenek budou vylučovány a potlačovány všemi možnými způsoby. Již dávno před dnešní vládou K. H. Borovský napsal: Za pravdu je různá sazba – jednou pomník, jindy vazba. Kdo ji řekne dřív než včas, tomu pravda zlomí vaz.
Ne včas řekli experti a autoři zprávy, že existuje vysoká pravděpodobnost ekonomické krize. Domnívají se pravdivě, že podmínky, které vedly k minulým krizím, v zásadě nezmizely. Oslabeným finančním soustavám proto stačí jen nepatrný šok, aby překročily bod nenávratu.
V Davosu 17. ledna se k této záležitosti podrobněji vyjádřila první náměstkyně výkonného ředitele MMF, Indo – Američanka, absolventka Princeton University, Gita Gopinathová (1971). Podle jejího názoru se bankovní systém jako celek tváří v tvář rostoucím úrokovým sazbám a probíhajícím konfliktům ve světě drží docela dobře. Ale existují rizika pro některé banky ve Spojených státech a Číně. Má částečně pravdu tato krasavice. Proč? Protože prakticky všechny banky ve světě jsou pod kontrolou nebo přímo či nepřímo ve vlastnictví velikánů se sídlem v zámoří nebo za Lamanšským průlivem.
Připomínám, že paní Gita Gopinathová ve svém projevu na konferenci v kolumbijském Medellínu Gopinath uvedla, že pokud by se světová ekonomika rozdělila na dva bloky, ztráty by se mohly pohybovat v rozmezí 2,5 až 7 % světového HDP. Ačkoli Gopinathová nezaznamenala žádný všeobecný ústup od globalizace, zdůraznila vznik zlomových linií, protože geoekonomická fragmentace se stává realitou. Jako předzvěst tohoto potenciálního rozdělení uvedla probíhající konflikt na Ukrajině a napětí mezi Spojenými státy a Čínou. To byla hlavni témata v Davosu.
Na okraj fóra se také široce diskutovalo o hrozbě pandemie nemoci X. Tvrdí se, že jako taková zatím neexistuje, ale z nějakého důvodu se očekává jako příjezd linkového autobusu. Ten je pomalejší než tryskáče velikánů, proto se o nemoci X světové elity dověděli včas a v Davosu.
Formálně byla diskuse o nemoci X organizována s cílem připravit národní zdravotnické systémy na rychlou a koordinovanou akci v případě smrtelného ohrožení lidstva. Ve skutečnosti se podle některých analytiků, včetně autora příspěvku globalisté děsí budoucí epidemie. Proto říkají, že je nutné spojit síly předem a ve všem a pokračovat v budování globalistánu.
Nabízí se otázka: Naučila nás pandemie COVID-19 něco? A poučili jsme se z příkladu Severní Koreje? I do izolované Koreje pronikl covid. A s nemocí X to nebude lepší. Podle slov přívrženců nové pandemie bude vše mnohem strašnější. Proto předpokládám, že Západ systematicky připravuje svět na novou pandemii, aby restartoval globalizaci, a již v tomto směru vyvíjí úsilí pod rouškou antivirového výzkumu.
Na summitu také hovořili o rostoucí hrozbě umělé inteligence. Toto staronové téma dovoluje o něm mluvit bez konce, dnem a nocí, celý rok. Všichni varují před nebezpečím umělé inteligence, ale práce na jejím vylepšení jde mílovými kroky a je stále více utajovaná podle staré budovatelské písničky: Kupředu levá, zpátky ni krok.
Na tomto místě připomínám, že spisovatelé science fiction a futurologové konce 19. a počátku 20. století aktivně psali o nebezpečí vzniku zbraní monstrózní ničivé síly. Vykreslili strašlivé obrazy následků použití zbraní a popsali dopady na lidi a životní prostředí. Ale nikoho to neovlivnilo. Všechny vůdčí země tajně uskutečňovaly své vlastní jaderné projekty a snažily se v tom předběhnout své konkurenty. V důsledku toho se bomba objevila, byla použita a našla následníky. Je zřejmé, že totéž se stane s umělou inteligencí.
Nabízí se otázka: Co je třeba udělat se všemi závažnými riziky a výzvami, které jsou ve zprávě uvedeny, a těmi, kterých si její autoři nevšimli nebo se jim záměrně snažili vyhnout?
Bohužel, experti – autoři více než stostránkového dokumentu mlčí a nenabízejí nic životaschopného. To indikuje, že globální elity nemají odpověď na proces rozpadu systému, který vedou. To potvrzuje, že světě neexistuje důvěra a nikdy existovat nebude, protože existují pouze egoistické zájmy, které se z principu nemohou sbližovat. Nemohou se ani přiblížit. Úspěšný kapitalismus západní civilizace neboli zahrada za vysokým plotem, slovy Josepa Borrella, se má i nadále budovat drancováním Afriky, Latinské Ameriky a částí Asie s pomocí válečné mašinérie NATO v důchodovém věku. NATO bude slavit 75 let největším vojenským cvičením od svého založení v doprovodu nespočetných národních vojenských cvičení členů aliance a opakování mantry Borella, také v důchodovém věku: Zahrada nikdy neuznala a neuznává svou rovnost s džunglí, která ji obklopuje. Nevím, kolik oficiálních médií hodnotilo výroky tohoto neštěstí pro zahraniční politiku EU. Současně se ptám, jakou důvěru mohou mít globální investoři obecně? A co ti evropští, kteří budou odvetnými opatřeními Ruska trpět nejvíce, dojde-li ke konfiskaci majetků nebo aktiv Ruska a jeho občanů?
Davos by nebyl Davos, kdyby se tam nediskutovalo o tzv. ukrajinském mírovém vzorci bez Ruska. Zatímco švýcarský ministr zahraničí Ignazzio Cassis zachraňoval blamáž poznámkou, že bez účasti Ruska není o čem diskutovat, Britové radí Ukrajině, aby vydala dluhopisy v hodnotě 300 miliard dolarů pro budoucí platby reparací z Ruska. Britové ignorují ve staroznámém koloniálním a pokryteckém manýru skutečnost, že Rusko vyjádřilo svůj názor dkouho před speciální operací. Nejprve ústně a poté návrhem Západu, aby podepsal záruky všeobecné bezpečnosti na evropském kontinentu s přihlédnutím k ruským zájmům a obavám. Rusko bylo odmítnuto, problém bezpečnosti nebyl vyřešen. Řeší se proto dnes vojenskými prostředky. Diplomatická cesta je uzavřena a neexistuje důvěra a možnost obnovení důvěry.
Kdo bude živit zbytek území, které se dnes pořád ještě nazývá Ukrajina, když Evropa nepotřebuje konkurenta ani v průmyslu, ani v zemědělství. Když korupce na Ukrajině je strukturálním jevem. Pro snížení korupce bude nutné změnit celou elitu o 100 %. A to je za současných podmínek nemožné. Na Ukrajině i v české kotlině. Proč?
Protože přijdou stejní prozápadní zkorumpovaní úředníci v záloze, nebo jiní Západu poslušní lidé. Protože proradnost může porazit jenom výchova a existuje jenom jedna cesta ven z rozporů: komplexní přeformátování světového řádu.
Závěr ve dvou částech
První část. Ťutčev až do konce života pozorně sledoval dění v Evropě. Byl poprvé v Praze v roce 1831 a během své druhé návštěvy Prahy v roce 1841 napsal do proslulých zápisníků Václava Hanky báseň vyjadřující přání sjednotit Slovany do politicky silného státního útvaru. V roce 1870, kdy se setkal se svou bývalou milenkou, která už dávno pohřbila svého prvního manžela a stala se hraběnkou Adlerbergovou, vznikla slavná Ťutčevova báseň, která na konci 19. století byla zhudebněna a stala se romancí. V neautorizovaném překladu autora tohoto příspěvku název zní: Potkal jsem tě, a všechno staré v zastaralém srdci ožilo (1870).
Srdce zestárlého básníka, zakusivšího hořkost ztráty a zklamání, jako by už nebylo schopno silných citů, oživila jako zázrak záplava vzpomínek. Ťutčev přirovnává svůj stav k vzácným dnům zlatého podzimu, kdy se příroda krátce cítí jako jaro. Vyznává se, že starý cit lásky v něm nikdy nezemřel. V hloubi jeho duše cit lásky žije dál. Krásné rysy probudily dřímající vášeň. Závěr básně mluví sám za sebe a představuje základní myšlenku: vzpomínka představuje jediný ráj, ze kterého mne (a Vás) nikdo a nikdy nemůže vyhnat.
Druhá část. Jsme na cestě do neznáma, v neposlední řadě proto, že jsme dovolili, aby do našich životů vstoupily principy kvantové fyziky, mechaniky, chemie a biologie. Aniž bych prozrazoval tajemství, rád bych se orientačně zmínil o kvantových výhodách společnosti (socium nostrum visitamus) a jejich důsledcích (v tomto případě pro geopolitiku, diplomacii a nový světový řád).
Výpočty kvantových počítačů v nebinárním rozsahu od 0 do 1 mohou mít revoluční dopady nejen na finance a společenský život. V nové božské politice času je prostor pro objektivní sociální dialektiku. Jednou z reálných a možných forem nové společnosti tzv. kvantová společnost, jejíž rozvoj způsobí velké množství lidského odpadu ze strany nevědomých a vševědoucích. Kolik z nás je již na cestě stát se členy společnosti a kolik na cestě stát se odpadem, nevím, ale tuším.
V doprovodu covidu-19, utajování, vládních nařízení, psychických epidemií a ignorování reality zapomínáme, že naše chování podporuje trendy, které se snaží přeměnit člověka na komodity (předměty ke koupi a prodeji) a připoutanost k IT produktům a zdrojům zisku a konzumu. Kult práce, kult konzumu, zábavy a služeb a koloběh rodinného života jako kulturní kód a matrice (minulost, přítomnost, budoucnost) představují lineární cestu bažinou. Proto je potřeba naučit se jít cestou nové modernity, a ne té staré. Souhlasu netřeba.
Jan Campbell