Mám rád vlaky. Také to, co s tím souvisí. Přirozeně jimi i rád jezdím. Zbytečné idealizovat parní lokomotivy a vůní kolem, včetně vagónů s jemným deštníkem sází na sedadlech. Já tím v dětství jel a jezdit vlaky nepřestávám, i když nesrovnatelně moderními. Ono projet se "maglevem" by bylo hezké zakončení mého cestování. Vedle vlaků se mi vždy rozbuší srdce jako u moře a oceánu. Mám rituál vítání se s mořem a i loučení s ním. Ano, jsem trochou nomád a cestování chápu jako svého druhu i cíl poznávání. Dnes jsou vzdálenosti velmi relativní pojem. Marco Polo je můj hrdina. Ať je to jak chce, jistě cestoval z Benátek na východ a zanechal odkaz o tom, že lze jít za svým snem a spojovat národy. No a při té příležitosti třeba dobře obchodovat. Se zájmem jsem si přečetl článek Karla Pavlíčka, zvláštního korespondenta CMG, o výstupech summitu v Pekingu k 10. výročí iniciativy obnovení "hedvábné sezky" do formy Pásma a cesty. Po mém soudu velká událost. Možná, že její dosah jen těžko můžeme z dnešní doby posoudit. Je to velkolepé v pravém slova smyslu tohoto výrazu.
Kladl jsem si již dříve otázku, jak a proč je dosud komplikované a náročné jet v jisté přímce ze střední Evropy co nejracionálněji kupříkladu k nejvýchodnějšímu cípu Číny. Vždyť takováto linie byla stále užívána. Jakou ohromnou pestrost lze vidět v kultuře národů na této trase. Nebyla to Evropa, která s myšlenkou přišla. Tento plán se zrodil u našich přátel v Číně. Pro mne osobně jako romantika je to hold císaři Kublaj Chánovi i benátskému obchodníkovi. Ona tato cesta z východu na západ je mnohem více než ultramilionové investice. Tím podstatným je jak se vlády chovají mezi sebou. Některé drobné problémy se řeší těžce a složitě již nyní a představa zapojování do projektu vlastní realizace vyžaduje nejen slyšet závazná ano, ale i zajistit kontinuitu tohoto souhlasu v řádu desítek let. Jde o státní garance míněné v hluboké váženosti. Je po mém soudu kardinální otázkou, zda je v současné době to "příznivé" klima a situace.
Evropská unie staví zdi proti spolupráci. Vidí nebezpečí všude. Neoliberalismus evropského druhu chce mít dokonale ovládnutý prostor, tedy svůj, vlastní, malý, poslušný a ovladatelný prostor. Široká dálnice, železnice, letiště, překladiště, soustředění výrob do nových oblastí a pohyb na cestě bude, myslím, grandiozní a v novodobé historii industrializase zcela jedinečný. Po její délce budou vznikat nová velká města s miliony obyvatel. To se dotkne každé země na trase, ale i zemí s nimi sousedících, nemluvě o cestovním ruchu. Fascinující je zeměpisecký pohled na "pásmo", který by mohl protínat dva světadíly, Evropu a Asii. Trochu jsem se ponořil do map a historické literatury. Dosud je známá trasa z čínských ekonomických center na Mongolsko, dále přes Rusko, Bělorusko do Polska a dále do Německa. Domnívám se, že je to severní cesta. Ta tradiční jižní cesta vede přes Indii do Íránu a odsud jsou možné dvě cesty. Buď jako buď, státy jsou ve fázi rozhodování. Projekt je lákavý a drahý. Jeho pozitivní důsledky budou mimořádné.
Existence "pásma" prosperity umožní řešení dnes dosud neřešených a neřešitelný problémů v zemích do tohoto "pásma" aktivně zapojených. Jde o budoucnost. Evropa i Asie diskutuje o Hedvábná stezce v novém pojetí iniciativy Pásmo a cesta. Dřívější stezka a dnešní cesta je přirozeně i ideou, nabídkou nevšední spoulpráce. Čas běží. Čas něbá svět. Čína se otevřela světu a hodlá v tom pokračovat. Ping pongový míček na hracím stole je v pohybu a dostal se na druhou stranu stolu po bravurním podání čínských plánovačů a prognostiků. Všechny státy mají šanci se zapojit do hry. Všichni hráči vyhrají. Vítězi budou blízké a vzdálené generace Evropy a Asie. Na summitu k 10. výročí od zveřejnění záměru rozvoje iniciativy Pásmo a cesta formuloval zásadní kroky do nejbližší budoucnosti prezident Číny Xi Jinping. Konkretizoval již praktické kroky. Jinými slovy, chcete-li se zapojit, zapojte se, projednejme a diskutujeme plány, trasy, odkud až kam. Dále, vše dejme dohromady a ukážeme v moderních informačních systémech, sjednejme veřejné právní záruky a vyjasněme problematiku celních a bezcelních zón. Zabývejme se financováním. Čína již investovala téměř 48 miliard dolarů, zapojili se země sdružení zemí BRICSu a bude to celé stát více jak 1 bilionu dolarů. Pojďme a udělejme to. Při respektu k zelenému a udržitelnému rozvoji, ukažme nové technologie pro 21. století.
Máme tak důvod roztočit kola nevídaného soustředění se na výzkum a věci spolu s jejich konkrétními výstupy, umělá inteligence se předvede v praxi a je zde místo k propojení se a srovnání se s výsledky jiných zemí světa. To vše se uskuteční za nesrovnatelného podílu a účasti obrovského množství manažerů, vědců, techniků, dělníků a zapojení špičkových výrobních a projekčních firem světa, spolu s tímto se bude na nové platformě rozvíjet vztah lidí, jejich kontakty a kultura. Neméně důležitá soutěž, čistota a poctivost při jednáních a dohodách, jasná protikorupční opatření a garance splnění ujednání. Zbývá prakticky vytvoření organizačního centra s propůjčenými rozsáhlými pravomocemi a srozumitelná pravidla řízení a vazby na vlády zúčastněných zemí.
Projekt Pásma a cesty je specifický v tom, že jde o společný projekt. Projekt s garancemi zúčastněných vlád a zejména prioritní postavením Číny a jejich možností a schopností. V tomto smyslu jde o internacionální plán. To potvrzuje počet zemí, které byli účastněny na jednání v Pekingu. Sledujme další vývoj, vždyť iniciativa Pásmo a cesta je špičkovým řešením světové hospodářské krize, kolísavému vývoji mnoha ekonomik a možností prokázat skutečný zájem o spolupráci bez "omezování rizik" se spravedlivou soutěží. Co stojí v cestě tomuto projektu? "Pásmo" by mělo vést zeměmi s politikou naděje, vstřícností a bez válečných ambicí. Nejde o "utlumení" choutek, ale o odstranění příčin konfliktů a problémů. To je, myslím, vážný požadavek na všechny. Hospodářský, industriální a sociálně společenský projekt je tak mnohem více, než se může zdát.
Dobrá zpráva přišla z Pekingu.
riel