Když je v českém kontextu zmíněn výlet na hory, většina lidí si představí procházky přírodou, v nejlepším případě v tichosti a nerušené dalšími turisty. Pokud vám vaši čínští známí nabídnou, abyste jeli společně na hory, může vás však čekat úplně odlišný zážitek.

Díky obrovské rozloze je příroda v Číně velice rozmanitá. V různých částech Číny mají hory různý vzhled. Mnoho hor je v Číně posvátných, tyto hory jsou často součástí národního parku a jsou přístupné až po zaplacení vstupného, což je samozřejmě úplně odlišné od výletů na hory, jak je známe v českém či evropském kontextu. Na většině z těchto hor se nachází svatyně a kláštery, které jsou propojeny sítí vydlážděných cestiček a chodníčků. Na řadu vrcholů posvátných hor vedou lanovky. V některých klášterech lze i přespat. Pokud se rozhodnete na posvátné hory vyjít pěšky, tak místo k přespání bude potřeba. Například na horu Emei potřebujete 2 až 3 dny chůze, abyste se dostali nahoru i dolů. Ve většině klášterů však musíte respektovat, že muži a ženy spí odděleně.

Číňané mají rádi pěší turistiku, ale mnozí si s výstupem dávají na čas, není pro ně důležité túru absolvovat v co nejkratším čase. Rádi vystoupají určitý úsek stezky nahoru po schodech, vyfotí pár fotek, kochají se výhledem, vytáhnou (nebo koupí na místě) něco k jídlu, odpočinou si a pokračují dál.

Čínští turisté často chodí ve velkých skupinách, což je pro nás Čechy, milující prostor a klid, naprosto odlišné a nemyslitelné. Několikrát jsem se v Číně zúčastnila výletů vě větších skupinách a nebylo to špatné. Člověk se na výletě seznámí s novými lidmi, popovídá si, navzájem se podělíte o jídlo, vždy je poblíž někdo, koho můžete poprosit o fotku. Díky těmto organizovaným výletům jsem se navíc podívala na místa, která nejsou součástí národních parků a jednotlivec, který nezná místní trasy, by jen těžko sám našel cestu.

Někteří lidé se rozhodnou, že je do hor vynesou bambusová nosítka, které obvykle nesou dva muži. Je to běžně nabízená služba na slavnějších horách, které jsou posvátné. Pro některé turisty, kteří sem přijíždějí, je tak náboženský význam místa důležitější než chůze v tomto prostředí, využijí tak pro ně nejrychlejší či nejjednodušší způsob, jak se dostat ke svatyni či klášteru, kam mají namířeno. Poprvé jsem tyto nosítka viděla na hoře Emei a byla jsem opravdu překvapená, že jsou turisté, kteří jedou na výlet na hory a pak se nechají nést, místo toho, aby si užili pohyb v přírodě. Jak jsem již zmínila výše, dostat se na konkrétní posvátné místo co nejrychleji bývá mnohdy preferencí místních turistů, a tak nejen nosítka, ale i lanovky či autobusy jsou vítané a často využívané.

Pokud čínské prostředí a kontext neznáte tak dobře, jistě vám stále vrtá hlavou, k čemu jsou v mnohých čínských národních parcích vystavěny schody? Pojďme se podívat na několik faktorů, které nám situaci pomohou objasnit.

Schody jsou praktičtější volbou pro nejednoho turistu, který není zvyklý na pohyb v přírodě. Na přírodních stezkách mohou méně zkušení turisté snadno sejít z cesty a ztratit se, což je takřka nemožné na vydlážděné cestě. Dále je cesta díky schodům přístupnější a snáze schůdná. To je důležité zejména v místech, kde může být terén náročný a schody poskytují potřebnou stabilitu. Možná je to nepochopitelné pro mnohé nadšence do turistiky v českém kontextu, kde jsou i přírodní pěšinky snadno schůdné. Charakter terénu je však naprosto odlišný, což nám pomůže situaci lépe pochopit.

Některé stezky, zejména příkré a klikaté, mohou být náchylné k erozi půdy. To je způsobeno faktory jako jsou častý pohyb pěších turistů a dešťové srážky. Některé úseky se tak nakonec stávají pro některé lidi téměř neprůchodné. Terén i okolní vegetace je důsledkem eroze poškozena. Schody pomáhají zmírnit erozi a vytváří stabilní pěší stezku, která je schopná odolat i nepřízni počasí a času. V mnoha místech by byl terén zcela nepřístupný a neprůchozí, kdyby zde nebyly vybudovány schody.

Například v Hongkongu, kde se túry a pohyb v přírodě staly populární již před mnoha lety, byl terén upraven základními dřevěnými stoupačkami, které se udržovaly na místě pomocí kovových kůlů, kamenů a zeminy. Takto byly vytvořeny provizorní schody, díky kterým se staly mnohá místa lépe přístupnými. Mnoho z nich bylo postaveno v 70. a 80. letech 20. století, takže tyto staré provizorní schody a původní terén již také trpí erozí, i když samozřejmě méně, než kdyby se nechaly jen tak, bez jakéhokoliv zpevnění.

V jiných částech Číny jsou turistické stezky relativně (ve srovnání s Hongkongem) novým fenoménem, a tak jsou v mnoha místech vystavěny betonové schody a stezky, což je novější metoda úpravy přístupnosti terénu, než jaká se před lety používala v Hongkongu.

Po schodech se chodí lépe než po kamenitých cestách. Ve starých dobách schody umožňovaly členům královské rodiny snadnější přístup k posvátným horám, což úzce souviselo s jejich vysokým postavením ve společnosti. Prostí lidé, pokud vůbec měli dovolen přístup na vrchol, byli pravděpodobně odkázáni pouze na použití starších, nezpevněných pěších cest. Dnes je všem “poutníkům” umožněn snadný přístup po schodech.

Historický kontext Evropy a přístupnost mnohých kopců byla však zcela odlišná. V době válek byly na kopcích často stavěny tvrze, hrady a vyhlídkové věže. Bylo důležité, aby tato místa byla co nejvíce opevněná a co nejméně přístupná, aby nepodlehla nepříteli.

Dalším z faktorů je cestu k dané svatyni či klášteru na vrcholu hory co nejvíce zkrátit (jak jsem zmínila u hory Emei, je dobré počítat se 3 dny, pokud chcete jít celou cestu nahoru i dolů pěšky). V Evropě není vrchol jako cíl cesty například v Alpách tak důležitý, takže cesty na vrchol málokdy vedou co možná nejkratší cestou. Místo toho jsou hory propletené celou sítí pěších tras a stezek, které spojují různá zajímavá místa (například jezera nebo místa s krásnými výhledy). A pokud se i tak vydáte na vrchol, jen velmi zřídka se budete vracet stejnou cestou Pro mnohé turisty bude prioritou zvolit jinou trasu pro sestup, aby byl výlet zajímavější a mohli tak vidět další zajímavá místa a jiné výhledy.

Musím však také zmínit, že i v evropském prostředí se nacházejí extrémně populární turistické destinace v horách, kam vedou lanovky, na vrcholu se nachází restaurace a místo se těší opravdu velké návštěvnosti. Zdaleka ne všichni turisté sem přicházejí za pěší turistikou a pohybem v horském terénu. Tahle situace dává koneckonců smysl i v čínském kontextu, kde se vymoženosti jako lanovky, restaurace a hotely také nacházejí v populárních a slavných destinacích. Zároveň se můžete vydat na výlet i do méně známých oblastí, kde možná nepotkáte nikoho dalšího mimo vaši skupinku a budete obklopeni čistou přírodou – přesně podle ideálních představ českého turisty.

Zatímco český turista může být zvyklý na rozmanité stezky evropských hor, čínské hory přinášejí zcela odlišný zážitek. Schody, které jsou tak často součástí cesty na vrchol, jsou pro místní turisty často preferovanou volbou, poskytující bezpečný a pohodlný přístup, a praktickým způsobem, jak se přiblížit k posvátným místům. Zároveň však každý schod nabízí překvapení a nabízí nám jedinečného spojení s čínskou krajinou.

VB