Ke 24. únoru trvá konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou celé dva roky. Nyní se Spojené státy a Evropa chystají uvalit nové sankce na Rusko. Vyhlídky na příměří zůstávají mizivé. Veřejné mínění světa zhodnotilo obrovské trauma způsobené tímto konfliktem, hlouběji chápe a zamýšlí se nad příčinami konfliktu. Mezinárodní politika není jednoduchý matematický vzorec. Mentalita studené války je hlavní příčinou konfliktů a Spojené státy jsou hybnou silou konfrontace.

Již před dvěma lety, kdy konflikt vypukl, se analytici obecně domnívali, že NATO v čele se Spojenými státy nadále tlačilo na ruský bezpečnostní prostor a podněcovalo eskalaci konfliktu. Cílem takovéhoto jednání Spojených států je oslabit Rusko, rozvrátit Evropu, přenést krizi do světa a pak z toho profitovat a udržet si svou hegemonii.

V posledních dvou letech Spojené státy pod záminkou ukrajinské krize podporovaly NATO, aby přijalo Švédsko a Finsko, a snažily se vytvořit „mini-NATO asijsko-pacifickou verzi“, aby do svého vozu nabrali více spojenců. To vedlo k většímu globálnímu napětí. Od začátku roku 2024 vedoucí představitelé mnoha evropských zemí a vysocí úředníci NATO varují před zahájením války s Ruskem a vyzvali Evropu, aby urychlila expanzi své armády a přípravy na válku. V důsledku manipulace Spojených států se riziko světové války zvýšilo.

Navíc tento dva roky trvající konflikt také ukázal, že jednostranné sankce nefungují, jen zesilují rozpory a konfrontace.

Podle statistik zavedly Spojené státy a Evropská unie v uplynulých dvou letech 13 kol ekonomických sankcí proti Rusku, do listopadu 2023 dosáhl celkový počet sankcí rekordních 17 500 položek. Sankce však nezměnily ruské akce na bojišti a neměly žádný zásadní dopad na ruskou ekonomiku. Konflikt se rozvinul ve vleklou opotřebovací válku, která měla negativní dopad na samotnou Evropu.

Na jedné straně stále kvasí geopolitické krize a ekonomické sankce, což poškozuje evropskou konkurenceschopnost. Růst HDP eurozóny v roce 2023 byl pouze 0,5 %. Na druhou stranu bují v Evropě protiimigrační, protiuprchlické, antiglobalizační a další ideologické trendy, což podporuje postupné zesílení populistických stran. V posledních dvou letech vyhrály krajně pravicové populistické strany parlamentní volby v mnoha evropských zemích, což bylo evropským veřejným míněním nazvané jako „politické tsunami“.

Historické zkušenosti dokazují, že koncem každého konfliktu je návrat k jednacímu stolu. Prodlužování, komplikování a rozšiřování ukrajinské krize není v souladu se společnými zájmy mezinárodního společenství. Všechny strany musí uznat, že dialog a vyjednávání jsou jediným možným způsobem řešení krize.

Jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN Čína vždy vyzývala všechny strany, aby zachovaly racionální zdrženlivost, vyhýbaly se eskalaci a rozšiřování krize, společně zabraňovaly přelévání rizika války, předcházely rozsáhlejším válkám mezi mocnostmi a humanitárním krizím, a vyslala zvláštní vyslance, aby navštívili mnoho zemí jako prostředníci. Čína v poslední době mnohokrát prohlásila, že i když existuje pouze záblesk naděje na mír, Čína své úsilí nevzdá a bude nadále hrát konstruktivní roli v co nejrychlejším ukončení války a obnovení míru.

Každý chce bezpečí, ale jak ho získat? Nemůžeme spoléhat na posilování nebo dokonce rozšiřování vojenských bloků, ani to nemůžeme dělat na úkor poškozování bezpečnosti jiných zemí. Pro vyřešení ukrajinské krize je nejvyšší prioritou to, aby všechny strany ukázaly upřímnost a spolupracovaly na vytvoření nezbytných podmínek pro dialog o zastavení palby mezi oběma stranami. Ukrajinská suverenita a bezpečnost by měla být chráněna a měly by být také respektovány legitimní bezpečnostní obavy Ruska.

Jen tak lze očekávat, že tato válka brzy skončí a Evropa bude schopna dosáhnout dlouhodobého míru a stability.

(Sve)