O konceptu a vizi Společenství se sdílenou budoucností lidstva, která byla poprvé prezentována čínským prezidentem Si Ťin-pchingem ve známém projevu na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO) v roce 2013, se ve světě hovoří stále hlasitěji. Někteří posluchači však pořád tápou v tom, co si pod tímto pojmem přesně představit, jak by měl svět ovlivněn touto originální vizí v budoucnu fungovat, jaké principy by měl člověk žijící v tomto společenství dodržovat a ctít? A také, jak by v praxi takový svět vypadal?

Ambiciózní vize chce vytvořit trvalý mír i společnou prosperitu světa

Zmíněnou vizi z roku 2013 doplnil po dvou letech pětibodový návrh, který čínský prezident přednesl během 70. zasedání Valného shromáždění OSN. Hovoří se v něm o tom, že bychom měli budovat partnerství, v nichž se země k sobě budou chovat jako k sobě rovným, měli bychom se zapojit do rozsáhlých konzultací a posílit vzájemné porozumění. Mělo by se také vytvořit takové bezpečnostní prostředí, které se vyznačuje spravedlností, společným úsilím a společnými zájmy. Dále bychom měli podporovat otevřený, inovativní a inkluzivní rozvoj, který bude přínosem pro všechny plus musí dojít k zintenzivnění mezi-civilizačních výměn, aby bylo možno více  podpořit harmonii, inkluzivitu a pochopitelně také respekt k odlišnostem. V neposlední řadě je nutno vybudovat ekosystém, který bude klást přírodu a zelený rozvoj na první místo.

Prezident Si Ťin-pching tuto ambiciózní vizi doplnil ještě v projevu v Úřadu OSN v Ženevě v roce 2017, kde v několika cílech pro svět zmiňuje především trvalý mír, který by byl vybudován díky dialogu a společnou prosperitu světa, která bude vytvořena prostřednictvím oboustranně výhodné kooperace mezi jednotlivými státy.

Výše uvedená vize mimo jiné připomíná fakt, že náš život a naše osudy jsou vzájemně propojeny a že drtivá většina obyvatel světa si přeje žít na této planetě v míru a harmonii. Pamatuje na osud každé lidské bytosti a blaho lidstva. Zmíněná vize je založena jak na pozorování současnosti, tak i na vizionářském plánování budoucnosti. Upřímně napsáno, jsou to krásné ideály, které je však třeba převést do každodenního života, aby i ten, kdo třeba neoplývá bujnou fantazií, si pod výše uvedenými tezemi dokázal představit konkrétní situaci, běžný život. Uvedu alespoň jeden příklad, protože jedno české přísloví praví, že šedivá je teorie a zelený je strom života.

Umět si představit, jak by vypadal „nový“ svět a člověk v něm žijící

Já si na tuto pokrokovou lidskou představu toho, jak by měl budoucí svět vypadat, vzpomněl nedávno zhruba 10 000 kilometrů od České republiky, a to na karibském ostrově jménem Kuba. Tato země neuvěřitelnou dlouhou dobu čelí genocidnímu americkému obchodnímu embargu, které podle mnohých již dávno patří na smetiště dějin a zmíněné nekompromisní americké embargo je svým způsobem úplným opakem toho, jak je svět vykreslen a na jakých principech by měl fungovat právě v konceptu Společenství se sdílenou budoucností lidstva. Ale pojďme k tomu příběhu.

Stál jsem v pořádném horku na jedné ze sluncem rozpálených okresních cest kubánského venkova, zhruba 40 kilometrů od Havany a netušil jsem, jak se dostanu dál, směrem k jedné z mnoha vesnic, ve které zemědělci pěstují nejenom cukrovou třtinu, ale i ten nejkvalitnější tabák světa. Situace se zdála být v tom karibském vedru doslova bezvýchodná, když tu najednou se v dálce objevil mohutný traktor s vlečkou, který se pomalu přibližoval, poté mě předjel a zastavil. Byl to traktor čínské značky Yutong a ten solidární kubánský zemědělec z něj hbitě seskočil, v momentě mi podal svou drsnou dlaň a pomohl mi dostat se do vlečky plné sena, kde jsem se pohodlně usadil a po chvíli si už harmonicky vychutnával onu originální cestu do blízké vesnice.

Čínské traktory na kubánském venkově symbolizují solidaritu i spolupráci

Jednání tohoto empatického chlapíka za volantem moderního čínského traktoru, bylo lidské, solidární a plné porozumění. Obsahovalo i respekt k odlišnostem, protože já nebyl zdejší – byl jsem jen pouhý turista z Evropy, který podcenil místní veřejnou dopravu na kubánském venkově. Tím, že mi zastavil a zavezl mě do vesnice, vyjádřil svou přátelskost a byla to svým způsobem i jistá mezi-civilizační výměna, protože, ač cizinec,  prohodili jsme i pár přátelských vět ve španělštině a přiblížili jsme sobě navzájem své rozdílné světy, ve kterých žijeme.

No a v neposlední řadě toto jednání vedlo k jisté vzájemné harmonii, k pocitu míru a v křehkou důvěru v to, že svět je pořád ještě (snad) bezpečné místo k životu a člověk přitom může klidně sedět třeba na vlečce plné sena a koukat se přitom na rozlehlé plantáže do červena zbarvené úrodné půdy, na které se pěstuje (v souladu s přírodou a jejím ekosystémem), ten nejvoňavější tabák na světě. 

Pokud si právě takového člověka a svět přeje ve své vizi s názvem Společenství se sdílenou budoucností lidstva i čínský prezident Si Ťin-pching, nemám nic, co bych proti tomu namítal.

Radovan Rybák, zvláštní korespondent CMG