Fakt, že se Západ dlouhodobě staví k Číně poněkud nejednoznačně, jakoby by nevěděl, jaký postoj k této velmoci vůbec zaujmout, budí na politické scéně v samotné Říši středu nejenom jisté rozpaky a ambivalentní pocity, ale mnohdy dokonce i trefné metafory anebo třeba i jízlivé posměšky, jimž se netřeba divit.

Jeden z posledních bonmotů na toto téma vyslovil v minulém týdnu čínský ministr zahraničí Wang I, který Evropskou unii (EU) charakterizoval jako jakýsi semafor, kde ve stejnou chvíli svítí jak zelená, tak i oranžová, ale i červená barva. Čína chápe Evropu kvůli jejímu mnohdy pokryteckému chování i v roce 2024 bohužel právě jako podivný semafor, který neplní svou funkci a nazývá Čínu jak partnerem, tak i ekonomickým konkurentem a zároveň i systémovým rivalem. Je to podobné, jako by řidič v autě šlápl naráz na plyn i brzdu a současně zatáhl i za ruční brzdu.

Podivný semafor vyvolává na křižovatce dějin jen zmatek a chaos

Čína přitom do Evropy hodně investuje, obchoduje s ní, de facto jí tam patří dnes už spousta významných míst a nyní jde o to, aby se Západ již přestal chovat vůči této velmoci tímto všeobecně známým, výše popsaným pokryteckým způsobem. Jeho jednání skutečně připomíná trapný semafor, který je nefunkční a vyvolává na křižovatce dějin jen zmatek a chaos.

Jinými slovy napsáno, EU  chce sice nadále dělat s Čínou byznys, to ano, ale zacházet s ní jako s partnerem, to tedy ještě ne! Bohužel Západ v této trapnosti vyniká, ale donekonečna si s ní nevystačí. Svět je zase o kousek dál.

Tato popsaná schizofrenická rozpolcenost je silně přítomná i v České republice, kde se z mainstreamových médií každodenně dozvídáme, že Čína představuje pro Západ hrozbu, ale když se podíváme na fakta, tak je zřejmé, že skutečnost je trochu jiná a lživé propagandě hlavních médií opravdu neodpovídá. Vždyť například mnohé z opravdu velkých finančních domů z EU, ale i z USA v Číně silně expandují, to znamená kooperují s ní. Německé firmy a podniky jsou toho zářným příkladem.

Apropos, právě ty německé přímé zahraniční investice v Číně v roce 2023 dosáhly podle ekonomů doslova historicky rekordní úrovně, a to v přepočtu na české koruny více než 300 miliard! V minulém roce se podle nich také zvýšil podíl Číny na celkových zahraničních investicích Německa. O těchto údajích a mnohých dalších ale mainstreamová média mlčí, mlží a jednoduše si vybírají jen ty informace, kterými hodlají Čínu nějakým způsobem poškodit, či alespoň znevěrohodnit. Je to stará a dnes už obehraná písnička.

Orientace na euroasijskou spolupráci není zrada euroatlantických zájmů

Přitom je mnohým z nás zřejmé, že Západ dnes více, než kdy jindy, potřebuje takové politiky, novináře a intelektuály, kteří chápou, že orientace na euroasijskou spolupráci znamená směřování ke sdílené prosperitě a že není zradou euroatlantických zájmů. Západ se musí na již započatou přeměnu světa adaptovat (zatím mu to moc nejde) a nevyvolávat mnohdy naprosto zbytečné politické, ideologické a obchodní konflikty, které nikam nevedou.

Jednoduše potřebuje novou strategii, a to takovou, která dokáže využít růstu Číny, což také znamená nebát se u ní i něco učit! To by přece jen změnilo současnou konfrontaci na soutěž, v níž vyhrávají všechny zúčastněné strany. Je nutné však napřed porozumět tezi o rovnosti civilizací, tedy, že odlišné civilizace nemusí být nutně ve vzájemném konfliktu, ale mohou se navzájem obohacovat.

Na druhou stranu si dovedu představit, že existují lidé, kteří mají z měnící se Číny a z její vzrůstající síly docela obyčejný lidský strach. Nicméně jakákoliv démonizace této velmoci není řešením, jen situaci dále komplikuje. Protože konstruktivní hájení zájmů Západu musí začínat jistým porozuměním těmto změnám, nikoliv primitivními útoky na Čínu.

Neodkladný je rovnoprávný dialog bez paternalistického mentorování

Přeji si, ať kritice předchází poznání, protože neznalost a nechuť k porozumění zvyšuje pochopitelně také riziko konfliktů. Západ však dnes nejvíce potřebuje pochopit nutnost a neodkladnost rovnoprávného dialogu bez paternalistického mentorování. Jen takový dialog může směřovat ke kooperaci Západu a Říše středu.

Pokud takový dialog Západu s Čínou z nejrůznějších důvodu není možný, zůstane v tom lepším případě prostor pro úsměvný nadhled a schopnost zůstat nad věcí, čímž je čínský ministr zahraničí Wang I pověstný.

Před časem třeba českému diplomatovi Hynkovi Kmoníčkovi, který je dnes velvyslancem ČR ve Vietnamu, ve své kanceláři ukázal mapu, která měla Čínu – Říši středu přesně uprostřed a Kmoníčkovi přátelsky a v nadsázce vysvětlil, že Evropa je v podstatě historicky a kulturně (ne)významný poloostrov na konci Asie, což si můžete přečíst zde: Kmoníček: Musíme změkčit naše přistání v asijském století (cri.cn)

Je třeba tedy opravit ten podivný semafor EU, který září všemi barvami a nechce, nebo se nedokáže jasně vyjádřit. Jinak je možné, že bude přibývat oprávněných jízlivých posměšků, trefných metafor a politických bonmotů, které budou usvědčovat EU z její nejednoznačnosti, rozpolcenosti a pokrytectví vůči Číně.

Radovan Rybák, zvláštní korespondent CMG