Pro čínsko-americké vztahy je zásadní strategické porozumění, tedy zda by Čína a Spojené státy měly být partnery nebo rivaly. Pokud budou Spojené státy považovat Čínu za spolupracujícího partnera, budou z toho mít prospěch obě strany a svět bude mít větší stabilitu a jistotu. Pokud budou Spojené státy vždy považovat Čínu za svého hlavního protivníka, budou bilaterální vztahy problematické a plné problémů.

Od setkání hlav států Číny a USA v San Franciscu v listopadu loňského roku se čínsko-americké vztahy obecně stabilizovaly a obě strany vedly řadu dialogů a probíhala spolupráce v oblasti diplomacie, ekonomiky a obchodu, vymáhání práva, zemědělství a obou armád, atd. Blinkenova návštěva Číny pokračuje v tempu výměn na vysoké úrovni mezi oběma zeměmi. Obě strany tentokrát dosáhly „pěti konsenzů“, včetně pokračování ve výměnách mezi oběma armádami, další podpory čínsko-americké spolupráce v oblasti kontroly drog, změny klimatu a umělé inteligence a rozšíření mezilidských vztahů a kulturní výměny mezi oběma zeměmi. Což ukazuje, že obě strany jsou ochotny udržovat dialog, zvládat rozdíly a podporovat spolupráci s cílem urychlit implementaci sanfranciského konsensu dosaženého oběma hlavami států.

Přestože se čínsko-americké vztahy zlepšily, přibylo negativních faktorů. Od častého propagování takzvané „nadměrné kapacity“ nových energetických zdrojů v Číně po schválení návrhu zákona o zahraniční pomoci týkající se čínského Taiwanu, od očerňování otázek lidských práv v Xinjiangu (Sin-ťiangu) až po budování skupiny „malého kruhu“ zemí, který má zadržet Čínu v Asijsko-tichomořské oblasti. USA podnikly postupné kroky, které narušily čínsko-americké vztahy a přinesly značný negativní dopad.

Proč USA vždy říkají jednu věc a dělají druhou? Li Haidong (Li Chaj-tung), profesor Čínské diplomatické univerzity, analyzoval, že přístup dvojího jednání je chronickým problémem v řízení vztahů vlády USA s Čínou. Kromě toho, je tento rok ve Spojených státech volebním rokem. Vnitropolitická hra ve Spojených státech zesílila a proměny, které ovlivňují směr americké politiky vůči Číně, se zvýšily, což omezilo politiku vlády USA vůči Číně a vedlo k tomu, že postoj USA k Číně se houpá doleva a doprava. Z hlubšího pohledu musejí USA spolupracovat s Čínou a zároveň potlačovat Čínu, což ukazuje, že někteří lidé ve Spojených státech mají mentalitu hry s nulovým součtem, kde co jeden hráč získá, duhy ztrácí, mylně považují Čínu za „největšího strategického konkurenta“ a mají strategicky nesprávné úsudky o rozvojových záměrech Číny.

Během Blinkenovy návštěvy Čína znovu naléhala na USA, aby se zásadně zamyslely nad postavením čínsko-amerických vztahů, požádala USA, aby přestaly vyzbrojovat Taiwan, a zdůraznila, že právo čínského lidu na rozvoj je nezcizitelné. Pokud Spojené státy americké skutečně chtějí zodpovědně řídit čínsko-americké vztahy a souhlasí s tím, že „rozvíjející se a úspěšná Čína je dobrá věc pro svět“, měly by těmto slovům naslouchat a implementovat je do činů.

V současnosti je stabilizace čínsko-amerických vztahů těžce dosažená a je vítána všemi společenskými vrstvami v obou zemích i mezinárodním společenstvím. Obě strany by měly nadále tvrdě pracovat na tom, aby se „vize San Francisca“ proměnila ve skutečnost, a aby se čínsko-americké vztahy skutečně stabilizovaly, zlepšily a postoupily vpřed. Pro Spojené státy je náprava jejich nesprávného pochopení Číny a správný pohled na čínský rozvoj vždy „prvním knoflíkem“, který by měly zapnout.

(Sve)