Zdroj: Mezinárodní kritický komentář China Media Group (CMG) v Pekingu

Registrace na 77. Světové zdravotnické zasedání (WHA) skončila 13. května. Podle očekávání byla odmítnuta účast na zasedání regionu Tchaj-wan, a úřady Demokratické pokrokové strany (DPP) utrpěly osmou prohru ve snaze o účast na zasedání. To plně ukazuje, že princip jedné Číny je univerzálním konsensem mezinárodního společenství. Jakkoli se americká strana snaží „podpořit tchajwanskou účast na zasedání“, jakkoli se úřady DPP snaží „prosit o pomoc“, je to jen fraška, které nikdo nevěnuje pozornost.

Nicméně, USA a úřady Demokratické pokrokové strany stále předstírají, že jsou zmatené, a ve snaze zmást veřejnost vymýšlejí výmluvy, jako je takzvaná „mezera v systému prevence epidemií“. Má tedy Tchaj-wan kvalifikaci k účasti na zasedání? Vyvolá jeho neúčast mezeru v prevenci epidemií? Proč podobná fraška, kterou hraje americko-tchajwanská aliance, neustále selhává? To jsou tři otázky, které je třeba vyjasnit.

Za prvé, Tchaj-wan nemá žádné postavení ani práva účastnit se zasedání WHO bez souhlasu ústřední vlády.

Podle základních principů potvrzených Rezolucí Valného shromáždění OSN č. 2758 a Rezolucí WHO č. 25.1 je vláda Čínské lidové republiky jedinou legitimní vládou zastupující celou Čínu a požívá v rámci systému OSN úplná suverénní práva. Jako provincie Číny musí být účast Tchaj-wanu v příslušných otázkách ve WHO řešena v souladu s principem jedné Číny. Od roku 2009 do roku 2016 se Tchaj-wan účastnil zasedání WHO jménem „čínské Taipeie (Tchaj-pej)“ a jako pozorovatel. Jednalo se o zvláštní ujednání učiněné prostřednictvím konzultací na základě „Konsensu z roku 1992“. Šlo o dobrou vůli čínské pevniny vůči Tchaj-wanu, nikoli o „blahobyt“, který tchajwanské úřady považují za samozřejmost, a nepředstavuje to precedens.

Od roku 2016 se úřady Demokratické pokrokové strany držely cesty „tchajwanské nezávislosti“ a tvrdošíjně odmítaly „Konsensus z roku 1992“ a zničily tak politický základ pro účast Tchaj-wanu na Světovém zdravotnickém zasedání. Na druhé straně se vyhýbaly správné cestě vzájemné důvěry a konzultaci a snažily se „prosit o pomoc“ Spojené státy. Kvůli provokaci principu jedné Číny byla úřadům DPP v uplynulých osmi letech osmkrát odmítnuta účast na zasedání. To má pevný právní základ.

Za druhé, to, že tchajwanská neúčast na Světovém zdravotnickém zasedání vyvolá tzv. „mezeru v mezinárodním systému prevence epidemií“ je naprostý nesmysl.

Pro čínskou ústřední vládu jsou krajané na obou stranách Tchajwanského průlivu jedna rodina a čínská ústřední vláda přijala příslušná opatření pro tchajwanskou účast na globálních zdravotních záležitostech. V loňském roce se k účasti na technických aktivitách WHO přihlásilo celkem 24 lidí v 21 skupinách z Tchaj-wanu a ústřední vláda schválila všechny žádosti. Tchaj-wan má kontaktní místo pro mezinárodní zdravotní předpisy, prostřednictvím kterého může rychle získat informace o mimořádných událostech v oblasti veřejného zdraví zveřejněné WHO a včas podávat hlášení WHO. Je vidět, že v rámci stávajících rámců WHO a přes Tchajwanskou úžinu jsou tchajwanské komunikační a ohlašovací kanály pro prevenci epidemie otevřené a mechanismus je kompletní a zdravotní práva tchajwanského lidu jsou plně chráněna.

Lidé si stále pamatují, že během epidemie COVID-19, kdy se Tchaj-wan stal nejhůře zasaženou oblastí a byl hluboce zapojen do „případu podvodu s vakcínami na vysoké úrovni“, Spojené státy odmítly poskytnout Tchaj-wanu vakcíny s odůvodněním, že „míra diagnostiky Tchajwanců je relativně nízká,“ zatímco čínská pevnina vstoupila do boje s epidemií a ústřední vláda nabídla pomoc, ale úřady DPP ji odmítly. Kdo upřímně pomáhá lidem na Tchaj-wanu a kdo má chladnokrevné výpočty, odpověď je jasná.

Za třetí, důvodem, proč Spojené státy každý rok „podporují tchajwanskou účast na zasedání WHO“, je ve skutečnosti využít Tchaj-wan jako pěšáka.

Před půl měsícem americký ministr zahraničních věcí Antony Blinken v prohlášení oznámil, že Spojené státy důrazně nabádají WHO, aby pozvala Tchaj-wan k účasti na letošním zasedání WHO jako pozorovatele. Toto je fraška, kterou Spojené státy inscenují každý rok, a také každý rok končí neúspěchem. Proč tedy USA dělají to, o čem vědí, že to neuspěje? Je za tím několik záměrů.

Na jedné straně někteří lidé ve Spojených státech považují „podporu účasti Tchaj-wanu na zasedání“ za běžnou politickou kartu. Letošní rok je ve Spojených státech volebním rokem a někteří politici využili příležitosti znovu zahrát tuto kartu, aby ukázali svou takzvanou „tvrdost vůči Číně“ ve snaze získat hlasy. Na druhou stranu Spojené státy považují „podporu účasti Tchaj-wanu na zasedání“ za válečnou frontu v právní bitvě proti principu jedné Číny, aby soutěžily o právo definovat „situaci v Tchajwanském průlivu“ a „mezinárodní řád“, a vytvořily nové bojiště v kognitivní válce proti Číně.

V posledních letech Spojené státy obhajovaly „smysluplnou účast Tchaj-wanu v systému OSN“ a povzbuzovaly Tchaj-wan, aby pracoval na okrajích a využil mezery, aniž by měl „formální status“. Používají například neformální prostředky, jako je účast na soukromých nebo online zasedáních, propagují takzvané „právo Tchaj-wanu na sebereprezentaci“ a pořádají „vedlejší fóra“, „bilaterální jednání“ a „diplomatické recepce“ a další. To vše není nic jiného, než využití Tchaj-wan jako pěšáka k „omezení Číny“ ve jménu veřejného zdraví a zpochybnění základního řádu mezinárodního společenství, který spočívá v dodržování principu jedné Číny.

Bez ohledu na to, jak moc USA tlučou na buben a úřady DPP se snaží utvářet veřejné mínění, je pro Tchaj-wan nemožné získat vstupenku na zasedání WHO. Takzvaná „podpora účasti Tchaj-wanu na zasedání“ je jen fraška, která pouze dokazuje, že princip jedné Číny je aspirace lidí a obecný trend.

D.