"Na čínském velvyslanectví proběhlo v úterý zajímavé sympozium k problematice principu jedné Číny. Úvodní projev na sympoziu přednesl čínský velvyslanec Feng Biao, který vysvětlil pozici Čínské lidové republiky (ČLR) v této problematice. Vláda ČLR chce řešit spojení pevninské Číny a Tchaj-wanu mírovými prostředky," uvedl to předseda ČSSD Jiří Paroubek.

"Evropu navštívil čínský prezident Si Ťin-pching, komentáře byly různé a realita většinou hodně vzdálená od toho, co psala media hlavního proudu, alespoň u nás," poznamenal to Vojtěch Filip, bývalý předseda KSČM a nynější předseda česko-čínské hospodářské komory.

Jiří Paroubek: Bylo by dobré mít s Čínou korektní vztahy

Je zřejmé, že vláda ČLR velmi senzitivně vnímá kroky administrativy Spojených států, které jsou namířeny – podle jejího hodnocení – proti územní celistvosti ČLR. Tyto kroky spočívají např. v obrovských dodávkách zbraní a zbraňových systémů Tchaj-wanu.

Řečníci, mezi jinými i já a také bývalý předseda KSČM Vojtěch Filip, který je předsedou česko-čínské hospodářské komory, hovořili jednak o ekonomické spolupráci Česka s ČLR, ale také o některých historických momentech, ze kterých vyplynulo, že to byla americká vláda, která v roce 1971 iniciovala a následně podepsala s vedením ČLR tzv. Šanghajský protokol (komuniké), na základě kterého bylo uznáno právo ČLR zastupovat Čínu ve světových organizacích, počínaje OSN. Do té doby zastupoval Čínu reprezentant Tchaj-wanu, tedy jedné z provincií Číny, jejíž četnost obyvatel se nedá srovnat s četností obyvatelstva pevninské Číny. Bylo to jedno z nejzávažnějších rozhodnutí, ke kterému v americké zahraniční politice po II. svět. válce došlo. Bývalý ministr zahraničí USA H. Kissinger popisuje jednání s vedením Číny v souvislosti s přijetím Šanghajského protokolu ve své poslední knize, která byla u nás nedávno vydána v češtině.

Zásada jediné Číny byla obsažena již v rezoluci č. 2758 z roku 1971, kterou přijalo Valné shromáždění OSN. Není to princip, nad kterým by se tedy někdo měl významněji podivovat. Faktem je, že kroky vysokých českých ústavních činitelů, které jsou vstřícné k vedení Tchaj-wanu, jsou velice citlivě vnímány Čínskou lidovou republikou.

Pokud je předsedkyně Sněmovny Pekarová Adamová připravena letět do Tchaj-peje, aby se zúčastnila inaugurace nově zvoleného tchajwanského prezidenta, není to z hlediska českých národních zájmů rozumné. Čína je náš druhý největší obchodní partner a bylo by dobré mít s ní korektní vztahy.

Podle průzkumu, který uskutečnila agentura STEM před dvěma lety pod názvem Česko 2022, na otázku, jaké si přejí respondenti zaměření české zahraniční politiky, odpovědělo 33 % respondentů, že si přejí, aby byla zaměřena západním směrem. 30 % respondentů vyjádřilo představu, že naše republika bude jakýmsi mostem mezi Východem a Západem. A že tedy bude těžit ze své polohy ve střední Evropě, což není nic jiného nežli politika mostu mezi Západem a Východem, jak ji formuloval po II. světové válce prezident Edvard Beneš. Myslím, že je možné obě dvě tyto představy o české zahraniční politice spojit a v národním zájmu využívat jedinečné polohy Česka ve středu evropského kontinentu ve prospěch našeho národa.

Vojtěch Filip: Jen blázen si může přát, aby Evropa byla válčištěm

Z důvodů, které nechci rozvádět, ČR ztratila obrovskou výhodu, že byla ještě jako Československo mezi prvními státy, které ČLR v roce 1949 uznaly. A dohody mezi ČR a ČLR, které vyjednal prezident Zeman, stačila současná koalice zcela zničit. Ono bořit je snadné, a to našim politikům jde dobře. Stavět je těžší, a to od nich ani nelze čekat. Prostě politiků mnoho a státník žádný. Možná drahé nákupy, aby zajistili prosperitu cizích firem, to by jim šlo.

Ale zpět k tématu. Návštěva ve Francii měla jasný podtext. Francie je jediný stát EU, který je zároveň stálým členem RB OSN. Velká Británie je již mimo EU, a tak pokud jde o případné jednání s EU ve věcech bezpečnosti, připadá v úvahu jen Francie a toho si byl prezident Macron dobře vědom. Také si stanovil vysoké cíle. Navíc od dob de Gaulla a J. Chiraca je čínsko francouzské spojenectví opravdu silné. Bylo to spojenectví, které si bez ohledu na tlak USA právě de Gaull prosadil. Bezpečnostních problémů je hodně, vojenské operace na Ukrajině a v Gaze, protesty občanů, kteří mají obavy z rozpoutání 3. světové války, neutichají a ochota k urovnání sporů od účastníků je malá. Hledá se zprostředkovatel a těch, kteří by takovou roli zvládli, je také málo.

Čínský prezident odmítl nesmyslné návrhy, které tzv. kolektivní západ předkládá, a opakoval program, který na začátku obou sporů v RB OSN Čína nabídla. Zejména zastavit další eskalaci sporů. Věnoval se pak ekonomickým aktivitám, zejména rozvoji letecké výroby v Airbusu, který bude nadále vyráběn i v Číně. Tam se přesune také část vývoje. Vzhledem k patentům v elektronice to není až tak nepochopitelné, spíše to je očekávaný krok.

Cesta pak vedla do Bělehradu. Tam připomněl památku tří mrtvých civilistů při agresi NATO a tzv. koalice ochotných v roce 1999 na velvyslanectví ČLR, vojenské akci bez souhlasu RB OSN. Ve světový konflikt se to nerozrostlo právě jen pro schopnost ČLR řešit věc jinak. Srbsko je v současné době největším příjemcem čínských investic.

Osobně jsem byl v Maďarsku, když pokračovala návštěva prezidenta Si v Budapešti. Návštěva bez křečí, které tady v Praze tenkrát připravili ti, kteří si prosperitu ČR nepřáli. Dohoda došla až do spolupráce na energetickém programu, zejména investic do elektroniky, do dopravní obslužnosti, včetně elektro autobusů a výroby lithiových baterií. Prostě, národní zájem na prvním místě.

A co zbude pro nás, když naši politici nejsou schopni tohle vše vnímat? Proto mi nezbývá než na závěr zopakovat – ČR stále oficiálně respektuje princip jedné Číny. Tento princip je přesně popsán například v tzv. Šanghajském komuniké z roku 1972 mezi USA a ČLR. V oficiálním textu zní takto: »Spojené státy berou na vědomí, že Číňané na obou stranách Tchajwanské úžiny mají za to, že existuje pouze jediná Čína a že Tchaj-wan je součástí Číny.« Nejde o žádnou blahosklonnost nebo snad o souhlas USA. Jde o respekt k realitě, který si Čínská lidová republika vybudovala na mezinárodní scéně. Kdo to nechápe nebo nechce respektovat, je zcela mimo. Žel, když čtu názory některých našich politiků, zdá se mi, že jim tento text nic neříká.

Opakuji, bipolární svět se přežil. i když na 45 let pro Evropu zajistil mír. Jednopolární svět se neosvědčil a zanikl pro neochotu respektovat práva dalších a mimo jiné za necelých 20 let existence vyvolal největší množství regionálních konfliktů, včetně těch na území Evropy. A jen blázen si může přát, aby Evropa byla válčištěm. Někteří dál uplatňují teorii chaosu, tedy těžit z toho, že se »dva perou a třetí se směje«. Tvoří se vícepolární svět, jenž má perspektivu, pokud si ho lidé sami nezničí tím, že budou živit nenávist a eskalovat konflikty, které vznikají, a nenajdou se lidé-státníci, kteří budou preferovat diplomacii před zbraněmi.