Na konci července se mezi Filipínami a Spojenými státy konalo nové kolo jednání „2+2“ mezi ministry zahraničí a ministry obrany. Dříve Čína a Filipíny dosáhly dočasné dohody o kontrole situace na útesu Ren'ai (Žen-aj) a nepokoje v Jihočínském moři byly dočasně uklidněny. Z hlediska Spojených států se však obáváme, že nic takového jako „stabilitu“ v Jihočínském moři nechtějí. Vyplývá to ze společného prohlášení Filipín a Spojených států.

Například Spojené státy v prohlášení zopakovaly svůj bezpečnostní závazek vůči Filipínám, tvrdily, že Smlouva o vzájemné obraně mezi Spojenými státy a Filipínami se vztahuje na Jihočínské moře, a vyzvaly, aby Spojené státy a Filipíny provedly další koordinaci obrany a bezpečnosti s Japonskem a Austrálií k řešení takzvaných společných výzev. Společné prohlášení navíc zdůraznilo, že Spojené státy budou spolupracovat s Japonskem a dalšími zeměmi na investicích do bezpečnostní, vojenské a ekonomické oblasti Filipín.

To všechno ukazuje, že Faktor USA je největším nekontrolovatelným faktorem ovlivňujícím politiku Filipín vůči Číně a jejich politiku ohledně Jihočínského moře.

Podíváme-li se zpět do historie, bývalý filipínský prezident Diosdado Pangan Macapagal inicioval v 60. letech minulého století politiku filipínské diplomacie usilující o návrat do Asie, tedy úpravu filipínsko-amerických vztahů a energický rozvoj vztahů s asijskými sousedy. Dnes tento úkol není zdaleka dokončen. Filipíny nejsou Filipíny Spojených států, ale Filipíny Asie. Filipíny by měly být tváří v tvář nabídkám USA střízlivější a racionálnější. Jejich zahraniční politika se musí vrátit k regionálnímu zaměření a dobré vůli vůči svým sousedům. To je správná volba, která je v souladu s národními zájmy Filipín a blahobytem lidí.

(Sve)