Posílení „rozšířeného odstrašování“, modernizace japonsko-americké vojenské aliance, napadání a diskreditace Číny... Během nedávných diplomatických a bezpečnostních schůzek „2+2“ mezi Japonskem a Spojenými státy, stejně jako ministerského setkání o „rozšířeném odstrašování,“ řada opatření Japonska vyvolala vysokou míru ostražitosti mezi regionálními zeměmi. Mnoho Japonců protestovalo, že činnosti japonské vlády zapálily oheň a posouvají Japonsko dále špatnou cestou směrem k válce.

Stojí za zmínku, že aliance mezi Japonskem a Spojenými státy, zatímco se drží mentality studené války a tvoří malé kruhy, neustále zvyšuje riziko šíření jaderných zbraní a současně se otáčí k útoku na „neustálé rychlé rozšiřování čínského jaderného arzenálu,“ který se snaží zmást veřejnost a zakrýt skutečnost, že ovlivňuje mezinárodní bezpečnost. Světu je však zřejmé, že Čína dlouho sledovala politiku bez prvního použití jaderných zbraní, dodržovala jadernou strategii sebeobrany a vždy udržovala své jaderné síly na nejnižší úrovni nezbytné pro národní bezpečnost, aniž by se zapojila do závodů ve zbrojení. Na druhou stranu Japonsko opakovaně prolomilo omezení poválečné „mírové ústavy“ a hodlá dosáhnout vojenského uvolnění spoléháním na Spojené státy a opakováním chyb militarismu. Tento akt historické regrese není jen zradou lidského míru, ale také zapomenutím na poučení z historie.

Článek č. 9 japonské „mírové ústavy“ jasně stanovuje, že Japonsko se vzdává svého práva na válku a pokračuje v cestě mírového rozvoje. Jako poražená země ve druhé světové válce by se Japonsko mělo hluboce zamyslet nad poučením z historie, zdržet se snahy o získání jaderných zbraní v jakékoli podobě a upustit od dalšího ubírání se nesprávnou cestou budování a rozšiřování vojenských sil, jinak může opět hazardovat se svým vlastním národním osudem.

Jia