Historická čínská filozofie soužití člověka s přírodou ukazuje cestu do budoucnosti

                                                                Text: Jiří Mánek, obrázky: Jiří Mánek prostřednictvím umělé inteligence

Již jsme si zvykli na důležitost ekologických projektů pro naši budoucnost. Bohužel mnoho ze vznešeně se tvářících projektů slouží spíše byznysovým zájmům, které tématu ochrany přírody často marketingově až zneužívají, než by skutečně chránily přírodu. Evropská ochrana přírody někdy jde i proti zdravému rozumu a staví člověka do přímé opozice vůči přírodě. To vede k myšlenkám, že člověk je zásadní problém, který je třeba omezovat. Nezřídka v Evropě slýcháme slova o potřebě „eliminace člověka.“ Někdy v nadsázce, někdy velmi vážně.

Podle mého názoru nejlepší současný model trvale udržitelného způsobu života nabízí koncept biosférických rezervací UNESCO v rámci programu M&B Man and the Biosphere,  Člověk a biosféra. V takových územích lidé žijí v souladu s přírodou. Je to rozumná a dlouhodobě smysluplná cesta, kterou jsem měl možnost poznat z vlastní praxe. Byl jsem koordinátorem Biosférické rezervace Šumava a navštívil jsem desítky podobných území v Evropě. Proto rád musím konstatovat, že při svých cestách po Číně jsem zde objevil prastarou filozofii, která předběhla svou dobu o 800 let. Tato filozofie a přístup, který dnes formuje budoucí směřování Číny, se mi zdá být příkladným. 

Ekologická civilizace v čínském stylu

Čínská vláda pod vedením prezidenta Xi Jinpinga v poslední dekádě prosazuje koncept „ekologické civilizace“ (生态文明) jako klíčový pilíř současné politiky pro budoucí Čínu. Měl jsem možnost prostudovat pětisetstránkovou knihu The Governance of China, a viděl jsem, že koncept nové ekologické civilizace se prolíná všemi odvětvími současného čínského hospodářství. Objevuje se v pětiletkách jednotlivých odvětví. Heslo „绿水青山就是金山银山“ (v překladu: Zelené vody a modré hory jsou hory zlata a hory stříbra) vyjadřuje přesvědčení, že čisté přírodní prostředí je cennější než krátkodobé materiální zisky. Toto heslo jsem viděl v mnoha strategických dokumentech, na informačních tabulích v terénu, ba i vytesané do kamenů. Tento přístup mě doslova šokoval, protože ostře kontrastoval s mými zkreslenými představami o Číně jako o největším emitentovi CO₂. Měl jsem, jako většina Evropanů, zakódováno, že Čína životnímu prostředí hlavně škodí. Masivní odlesňování, uhelné elektrárny, chemický průmysl, exhalace, emise CO₂. Tak jsem vnímal Čínu ještě před rokem. S potěšením mohu konstatovat, že za poslední rok jsem intenzivním studiem i návštěvami Číny zjistil, že tomu tak dávno není. Čína směřuje úplně jinam. Čína buduje novou Velkou zeď, tentokrát zelenou. Myslí to vážně a zdá se, že to dělá nanejvýš uváženě a promyšleně. Naštěstí.

Národní park Wuishan kolébka principu soužití člověka s přírodou

Měl jsem to štěstí a navštívil jsem Národní park Wuyishan, který se nachází v nejzelenější čínské provincii Fujian, jejíž lesnatost s celkem 8 miliony hektarů lesa dosahuje až 65 % (pro srovnání: v ČR máme celkem 2,7 milionu hektarů lesa a lesnatost je kolem 37 %). V NP Wuyishan jsem zjistil, že právě toto území je kolébkou čínské filozofie harmonického soužití člověka s přírodou. Na území současného Národního parku Wuyishan žil před 800 lety filozof jménem 朱熹 (Zhu Xi), jehož myšlenky výrazně ovlivnily čínskou kulturu a současnou politiku. Právě tento učenec, formuloval koncept harmonického soužití člověka s přírodou. Zhu Xi vyvinul teorii „Li“ (理) a „Qi“ (氣). Kde „Li“ představuje univerzální principy vesmíru a „Qi“ životní energii prostupující vším. Jeho filozofie „Jednoty nebes a člověka“ (天人合一) zdůrazňuje neoddělitelnost člověka a přírody rezonuje s moderním ekologickým myšlením.

Učenec a filozof Zhu Xi a jeho odkaz budoucnosti

Zhu Xi, narozený v roce 1130, strávil většinu svého života právě v horách Wuyi, kde pozoroval souhru přírodních sil a cyklus ročních období. Zhu Xi věřil, že člověk a příroda jsou neoddělitelně spojeni a že harmonií mezi těmito dvěma prvky lze dosáhnout dokonalé rovnováhy a trvalé udržitelnosti. Obyvatelé hor Wuyishan po staletí pěstovali a stále pěstují čaj na terasovitých svazích. Tím dlouhodobě vytvářejí unikátní kulturní krajinu. Slavný černý čaj „Da Hong Pao“ (大红袍, Dà hóng páo) je příkladem, jak lidé mohou využívat přírodní zdroje udržitelným způsobem. Zhu Xi takové souznění nazval „中庸之道“ (zhōng yōng zhī dào) – „cesta středu“. Cesta středu je cestou rovnovážnou a znamená rovnováhu mezi využíváním přírody a její ochranou, která je prosta extrémních výkyvů. Zhu Xi také formuloval myšlenku, která předběhla svou dobu o staletí: „天人合一“ (tiān rén hé yī) – „Jednota nebes a člověka“, která se stala filozofickým základem, jenž dodnes rezonuje v čínské společnosti. Tato myšlenka, že lidstvo musí žít v souladu s přírodními zákony, byla oživena a začleněna do moderní čínské environmentální politiky, zejména do konceptu „ekologické civilizace“ (生态文明), který je klíčovým pilířem vládních strategií prezidenta Xi Jinpinga.

Naše současné globální environmentální krize – od změny klimatu po ztrátu biodiverzity – jsou především důsledkem ztráty harmonie. Nejdeme cestou středu, ale cestou mnoha extrémů. Cesta středu je konceptuálně jednoduchá, ale filozoficky hluboká a může transformovat přístup k ochraně přírody v západním světě, který často až násilně vnímá člověka a přírodu jako protikladné síly. V tomto ohledu by nám mohla být současná Čína a její nasměřování v ochraně přírody důstojným partnerem, snad i příkladem.

Dnes, více než osm století po Zhu Xiho smrti, se jeho odkaz znovu probouzí k životu. Čínská vláda nyní implementuje Zhu Xiho filozofii prostřednictvím mnoha projektů, jako jsou nově vyhlášené národní parky, budování největšího systému ochrany přírody na světě, dekarbonizace do roku 2060, mohutné zalesňování desítek milionů hektarů půdy, ochrana mokřadů a budování zelené ekonomiky. Tento model se šíří i za hranice Číny prostřednictvím iniciativy „Zelený pás a cesta“, jež zahrnuje ekologické aspekty v globálních infrastrukturních projektech.

Těší mě, že jsem to mohl poznat. A přál bych každému, zejména pak všem západním odpovědným politikům a tvůrcům globálního světa a směřování, aby dospěli také k takovému poznání. Čína se i se svým obrovským rozmachem, kterému po omezenou dobu obětovala přírodní zdroje a životní prostředí, nyní vrací ke svým historickým kořenům. Ke kořenům soužití člověka s přírodou, na cestu středu. A to může být inspirací i pro nás. Je na nás, abychom moudrost muže, který zemřel již před 8 stoletími, přenesli do praxe a vytvořili udržitelnou budoucnost pro všechny obyvatele naší planety. Snad se nám to povede.