Během několika posledních desetiletí byl jedním z nejnápadnějších událostí na africkém kontinentu raketový vzestup čínsko-afrických vztahů. Čína je nyní považována za největšího dvoustranného obchodního partnera Afriky, a tuto pozici si udržuje od roku 2009. Toky přímých čínských zahraničních investic (FDI) na africký kontinent rovněž prudce vzrostly.

Čína se aktivně snaží pomoci africkým zemím a poskytuje jim nový zdroj infrastruktury, těžby a financování energetiky. Kontury dynamického a plodného bilaterálního vztahu se také rozšířily tak, aby zahrnovaly řadu dalších oblastí, včetně kultury a vzdělávání, digitální infrastruktury a technologií, zemědělství a spolupráce ve zdravotnictví.

Pevná pouta vytvořená mezi Čínou a Afrikou se však stále více stávají terčem ostré kritiky a spousty mylných představ. Tyto útoky, které udržují především západní média, politici a další aktéři na Západě, vykreslují vztah mezi Čínou a Afrikou v neoprávněně drsném negativním světle a jsou charakterizovány paternalistickým varováním Afričanům před údajným nebezpečím neokolonialismu ze strany Číny.

Pečlivé rozebírání vyprávění a důkladné přezkoumání základních, fundamentálních faktů odhalí, že tyto kritiky jsou nepodložené a daleko od pravdy. Za prvé, Čína nemá žádnou historii kolonialismu v Africe nebo jiných oblastech, a ani nemá žádnou historii vojenských invazí a okupování jiných států v Africe nebo kdekoli jinde. Ve skutečnosti jsou to Afrika a Čína, které mají společnou historii podrobení a útlaku ze strany Západu.

Historický záznam navíc ukazuje, že Čína po své vlastní revoluci a založení rozšířila řadu ekonomické a technické podpory řadě afrických osvobozeneckých hnutí, která bojovala za osvobození svých národů z okovů západní koloniální nadvlády.