Nemusíte po Spojených státech cestovat daleko, než potkáte někoho, kdo vám hned poví něco o americké demokracii. Když tato osoba mluví o prestiži, kterou má jejich země po celém světě, tak pravděpodobně uslyšíte fráze jako je „inspirace pro celý svět“. Takový postoj je v souladu se zažitým mýtem americké „výjimečnosti“.

Obstojí ale tento obraz americké demokracie jako znamení naděje realitě? A má USA takovou úctu, jakou si miliony Američanů myslí, že má? Jeden letošní průzkum Gallupova úřadu říká, že Amerika nepatří mezi 20 nejšťastnějších zemí světa. Možná je však třeba opatrnosti, než se začne vychvalovat tato „výjimečnost“.

Proč jsou Spojené státy prověřovány velkými i malými národy tak jak jsou? Možná bude nejlepší vysvětlit to takto: Pokud sebou navzájem prezidentští kandidáti tak pohrdají, jaký obraz promítají domácímu a mezinárodnímu publiku?

Toto pohrdání se naplno projeví 10. září. Ten večer uspořádají svou první debatu republikánský kandidát Donald Trump a kandidátka Demokratické strany Kamala Harrisová. Ve společnosti, kde se skutečně cení úcta k sobě i k druhým, se od kandidátů očekává, že budou otevřeně diskutovat o nejdůležitějších otázkách národa, nebudou se verbálně napadat a rozhodně se nebudou dohadovat o tom, zda by oba mikrofony měly zůstat zapnuté, bez ohledu na to, který z nich zrovna hovoří.

Přesto k tomuto sporu dochází, přičemž Harrisová a demokraté se obávají zejména toho, že ji bude Trump pravidelně a úmyslně přerušovat. Přesně to v minulosti totiž udělal a jeho záplava útoků na Harrisovou a její postavu je až urážející. Harrisová však také zasáhla Trumpa, když v jednu chvíli tvrdil, že by zničil americkou ústavu, kdyby se vrátil do Bílého domu.

Takové akce, které nevrhají pozitivní světlo na americkou demokracii, vysílají tento signál americké veřejnosti: Pokud Trump a Harrisová nebudou hnáni k zodpovědnosti za to, že se k sobě chovají neuctivě, pak byste se měli cítit takto pohodlně i vy, když jednáte s ostatními.