Konference OSN věnovaná globální ochraně biologické rozmanitosti COP16 probíhá ve městě Cali v jihoamerické Kolumbii od 21. října do 1. listopadu 2024. Této významné události se účastní více než 190 zemí. Pro Čínu, která předchozímu summitu COP15 předsedala a vedla k přijetí Kunming-Montréalského globálního rámce pro biodiverzitu, představuje tato konference zásadní okamžik pro prezentaci jejích ambicí a pokroku v ochraně čínského, ale i globálního životního prostředí. V době, kdy svět čelí vymírání druhů a degradaci ekosystémů, hraje Čína klíčovou roli nejen jako druhá největší ekonomika světa, ale také jako nový lídr v ekologické transformaci prostřednictvím svého konceptu ekologické civilizace.

Wuyishan National Park, photo: Jiří Mánek

Souvislosti a globální cíle mezinárodních úmluv

Minulá konference Úmluvy o biologické rozmanitosti COP15 se měla původně celá konat v roce 2021 na jihozápadě Číny, konkrétně ve městě Kchun-ming v přírodně nádherné provincii Jün-nan. Nicméně kvůli pandemii COVID-19 byla několikrát odložena. Nakonec byla rozdělena do dvou částí. První část se uskutečnila v říjnu 2021 v Kchun-mingu. Druhá část konference se kvůli omezením spojeným s pandemií konala v prosinci 2022 v kanadském Montrealu. Bylo to v době, kdy Česká republika předsedala Radě Evropské unie. A právě při vedení EU Českou republikou byl přijat zásadní strategický dokument globální ochrany přírody – Kunmingsko-montrealský globální rámec pro biologickou rozmanitost. Dokument podporuje dosažení cílů udržitelného rozvoje a navazuje na předchozí strategické úmluvy, jako je Pařížská dohoda nebo dohoda o dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, na které se více či méně nadšeně usnesli zástupci téměř 200 států v roce 2023 na klimatické konferenci OSN COP28 v Dubaji.

Mezi klíčové prvky Kunmingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost (GBF) patří 23 cílů pro rok 2030 a 4 cíle pro rok 2050. Mezi hlavní cíle globálního rámce patří například:

-Účinně chránit a obhospodařovat nejméně 30 % oblastí (suchozemských, vnitrozemských vodních, pobřežních a mořských).

- Obnovit 30 % poškozených ekosystémů na celém světě (na souši i na moři).

- Udržitelně hospodařit v oblastech využívaných zemědělstvím, akvakulturou, rybolovem a lesnictvím a rozšířit využití postupů šetrných k biologické rozmanitosti.

- Minimalizovat dopady změny klimatu, a to i pomocí přírodě blízkých řešení.

- Snížit nebezpečí pesticidů a ztráty živin v životním prostředí alespoň o polovinu.

- Zavést sledování a hodnocení dopadů činnosti výrobních podniků a obchodu na biologickou rozmanitost.

Čínská ekologická civilizace: Od teorie k praxi

Ve světle nedávno uzavřených mezinárodních dohod o podpoře biodiverzity je na místě vzpomenout a vyzdvihnout čínský koncept ekologické civilizace. Koncept ekologické civilizace, který je stěžejním prvkem současné čínské environmentální politiky, vychází z prastaré čínské filozofie, která staví harmonii mezi člověkem a přírodou na první místo. Jedním z klíčových filozofů, kteří tento princip formulovali, byl můj oblíbenec, učenec Zhu Xi (1130–1200), jedna z nejvýznamnějších postav neokonfucianismu. Zhu Xi ve svých spisech zdůrazňoval, že lidé nemohou existovat nezávisle na přírodě, a že veškerá lidská činnost by měla být v souladu s přirozeným rytmem světa.

Aktualizovaný koncept „ekologické civilizace“ (生态文明, shēngtài wénmíng) byl poprvé nově představen a oživen v roce 2007 prezidentem Xi Jinpingem. Od té doby se stal ústředním pilířem čínské environmentální politiky. Tento holistický přístup propojuje ekonomický rozvoj s ochranou životního prostředí, což představuje významný odklon od dřívějšího modelu „nejprve rozvoj, potom ochrana“. Tento přístup se promítá do všech klíčových plánů čínské vlády – od masivních zalesňovacích programů, boje s desertifikací, ochrany vod a mokřadů, budování nových národních parků až po snahu dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2060.

Emise CO₂, spotřeba fosilních paliv, nové ambiciózní závazky i investice

Čína se zkrátka snaží přetvořit svůj vztah k přírodě a vytyčuje si za cíl stát se světovým lídrem v oblasti udržitelnosti a ochrany biodiverzity. Jako největší světový emitent skleníkových plynů si je vědoma své odpovědnosti v boji proti změně klimatu. V roce 2023 dosáhly čínské emise CO₂ přibližně 11,47 miliardy tun, což představuje asi 31 % globálních emisí. Spotřeba uhlí v Číně dosáhla v roce 2023 rekordních 4,7 miliardy tun. Tato čísla mobilizují čínskou vládu k přijetí ambiciózních cílů v oblasti snižování emisí a přechodu na čistší zdroje energie. To vyústilo v závazek dosáhnout vrcholu emisí CO₂ před rokem 2030 a uhlíkové neutrality do roku 2060. Tento závazek zahrnuje:

- Snížení intenzity emisí CO₂ o více než 65 % do roku 2030 ve srovnání s úrovní z roku 2005.

- Zvýšení podílu nefosilních paliv v primární spotřebě energie na přibližně 25 % do roku 2030.

- Zvýšení objemu lesních porostů o 6 miliard kubických metrů oproti úrovni z roku 2005.

- Do roku 2025 má klesnout spotřeba energie na jednotku HDP o 13,5 % oproti úrovni z roku 2020, emise CO₂ na jednotku HDP klesnou o 18 % oproti úrovni z roku 2020 a podíl spotřeby nefosilní energie dosáhne přibližně 20 %.

V rámci úsilí o nápravu znečištěných vodních toků Čína investovala v letech 2016–2020 více než 1 bilion jüanů (přibližně 140 miliard USD) do kontroly znečištění vod. Výsledkem je, že kvalita vody v hlavních řekách a jezerech se výrazně zlepšila, přičemž podíl povrchových vod s dobrou kvalitou (třídy I–III) dosáhl v roce 2023 84,9 %.

Alternativní zdroje energie: Čínský gigantický skok

Podle nejnovějších údajů bude Čína mít více než 1 200 GW kapacity v oblasti větrné a solární energie již do roku 2025, což je zrychlení původních plánů na rok 2030. Toto číslo se skládá zejména z velkých solárních a větrných elektráren, které jsou součástí rozvojových projektů v čínských pouštních oblastech a dalších neúrodných částech země. Rychlost růstu obnovitelných zdrojů je značná a předčí původní očekávání a plány.

Nový systém národních parků: Ochrana čínské biodiverzity v praxi

V roce 2021 Čína oficiálně zahájila budování svého systému nových národních parků, který zahrnuje 5 pilotních parků pokrývajících celkovou plochu 230 000 km². To je větší plocha než všech 67 národních parků v USA. Konkrétně Národní park tří řek je 2,5krát větší než celá Česká republika. Novými národními parky jsou: Národní park Sanjiangyuan na Tibetské náhorní plošině, který chrání oblasti pramenných tří řek Jang-c’-ťiang, Žluté řeky a Mekongu, Národní park velkých pand v provinciích S’-čchuan, Šen-si a Kan-su, Národní park sibiřských tygrů a levhartů na severovýchodě země, Národní park Wuyishan v provincii Fu-ťien a Národní park tropického deštného pralesa Chaj-nan v Jihočínském moři, který chrání jedny z posledních tropických deštných pralesů v Číně, včetně vzácných gibonů.

Iniciativa 30x30: Klíčový prvek ochrany přírody

Jedním z nejvýznamnějších závazků, které Čína přijala v rámci Kunming-Montréalského rámce, je iniciativa 30x30, jejímž cílem je chránit 30 % světových suchozemských, mořských a pobřežních oblastí do roku 2030. Čína tuto výzvu přijala a její aktualizovaný Národní plán ochrany biodiverzity (NBSAP) nyní obsahuje konkrétní cíle spojené s touto globální iniciativou.

Financování ochrany biodiverzity: Fond Kunming

Na konferenci COP15 v roce 2022 představila Čína Fond pro biodiverzitu Kunming, který má podpořit ochranu biodiverzity v rozvojových zemích. Do tohoto fondu Čína investovala 1,5 miliardy CNY (211 milionů USD), přičemž projekty se zaměřují zejména na Afriku. Pro úspěšnou realizaci globální ochrany biodiverzity budou však muset vlády zúčastněných zemí mobilizovat 200 miliard dolarů ročně. Jedním z hlavních témat COP16 v Kolumbii proto bude právě mobilizace finančních prostředků pro implementaci cílů ochrany biologické rozmanitosti.

Ekologie jako nejvyšší priorita: Příležitost pro mezinárodní uznání čínských snah

Čína si jasně stanovila, že ekologie je nyní nejvyšší prioritou země, což se promítá do všech odvětví jejího hospodářství. Ačkoli za svůj obrovský ekonomický rozvoj v minulosti zaplatila značnou ekologickou daň, současný přístup a přísně stanovené cíle jsou obdivuhodné. Na nadcházející konferenci COP16 bude Čína hrát klíčovou roli. Čínský model ekologické civilizace spojuje ambiciózní cíle s pragmatickými metodami jejich dosažení a zkušenosti masivní transformace energetického sektoru, projekty obnovy ekosystémů i systémem národních parků v oblasti ochrany biodiverzity bezesporu vzbudí pozornost i uznání mezinárodního společenství.

V ochraně přírody v ČR se přímo či nepřímo pohybuji celý svůj profesní život a jako letitý koordinátor biosférické rezervace UNESCO jsem téma trvale udržitelného života v chráněných územích mohl sledovat v řadě zemí. Proto si snad mohu dovolit konstatovat, že aktuální kroky Číny v ochraně přírody, jakkoli jsou zde v Evropě neznámé, jsou stejně fascinující jako její ekonomický a hospodářský růst a její 5000 let trvající historie. Hospodářský růst Číny řadu aktérů globální vlivové politiky znervózňuje. Často je z Evropy poukazováno na její neekologické počínání, zvláště v posledních několika dekádách dramatického rozvoje. Ale jsem přesvědčen, že se brzy budeme divit nejen hospodářskému růstu, ale i zelené ekologické civilizaci.

Autor: Jiří Mánek

Český manažer, přírodovědec, lesník a odborník na cestovní ruch. Dříve ředitel největšího českého národního parku, Národního parku Šumava. Nositel vysokého státního vyznamenání za ochranu přírody. V posledních dvou letech téma ochrany přírody, lesnictví, národních parků a soužití člověka s přírodou v Číně osobně sleduje, studuje, ale také opakovaně navštěvuje čínské národní parky, kde spolupracuje regionálními odborníky.