Jak jsem se dočetla, ve správné klasické čínské zahradě by se měla prolínat krajina s kresbami a básněmi a vznikat tzv. poetická zahrada vhodná jak k osamocenému rozjímání o přírodě, tak ke společenským aktivitám. Aby zahrada splňovala všechny tyto účely, musely být do její stavby zakomponovány znalosti botaniky, hydrauliky, historie, literatury i architektury. Úkol tak obtížný, že ho do zdárného konce mohl dotáhnout jenom učenec. Proto byly zahrady také jakýmsi měřítkem znalostí významných lidí.

A tak není divu, že je zahrada Yu Yuan dodnes opravdu tak trochu jiný, zvláštní svět, klidné, zelené místo v srdci rušné Šanghaje.