Prezident České republiky Miloš Zeman již za tři čtvrtě roku přenechá svůj úřad některému z nástupců. Volit jej bude, potřetí v historii, v přímé volbě lid země. Bude vzorem právě Zeman, který vyhrál předchozí dvě volební klání? A koho by rád viděl jako svého nástupce?

Miloš Zeman:

Rozhodně nejsem příznivcem opuštění Evropské unie. Byl by to hrubá chyba. Ale jak jsem už uvedl, Evropská unie se musí vrátit ke kořenům. Křesťanským, kulturním, vrátit se k úctě k národním tradicím. V různosti je jednota. Nikoliv v unifikaci. Green Deal, gender, desítky pohlaví, ničení rodiny, to vše má potenciál Evropskou unii rozložit, zničit a učinit z Evropy bezmocný kontinent, oběť geopolitických her jiných velkých zemí.

Evropská unie by měla být skutečnou velmocí, aby se nestala obětí her a střetů. Jen silná Evropská unie, která svou sílu čerpá odspodu, tedy od jednotlivých národních států, nikoliv obráceně z centralizované bruselské byrokracie, může měnit svět k lepšímu.

Podobně jako Angela Merkelová a další západní politici bych se v doplnění knihy Jak jsem se mýlil v politice zamyslel nad snahou vytvořit ekonomický most s Ruskem, který měl za cíl rozvíjet oboustranně výhodnou hospodářskou spolupráci a v neposlední řadě zachovat mír na evropském kontinentě.

Věřím, že Visegrádská čtyřka, stejně jako v minulosti, obtíže překoná. Členské země jsou si souzeny, nejen dějinně, ale také geopoliticky. Pokud držíme pohromadě, mnohé v Evropě dokážeme, sami bychom se stali jen figurkou v rukou velkých zemí. Osobně činím vše pro to, aby Visegrádská čtyřka postupovala společně a překonávala situace, jež se snaží vyvolat politici, kteří nemají žádnou vizi a zajímá je jen pomíjivá mediální sláva.

Co se týče svých devět let v úřadu, nerad hodnotím sám sebe. Mohu hovořit o svých prioritách, které jsem se snažil naplňovat. Jde o ekonomickou diplomacii, která je pro zemi typu České republiky mimořádně důležitá, jde o podporu suverenity vlasti, našeho sebevědomí, navzdory lidem, kteří se rádi hrbí před mocnými. A vždy jsem se snažil být blízko občanům.

Koho bych si představoval jako svého nástupce? Byl bych rád, kdyby můj nástupce nepodlehl pokušení stát se mediální hvězdou, ale vždy upřednostňoval zájmy České republiky, lidí této krásné země. Je nesmírně lákavé přijímat potlesk za líbivé, ale prázdné řeči. Hlava suverénního státu by takovému pokušení neměla podlehnout. Pražský hrad je jakousi kotvou v rozbouřeném moři současné doby, a bylo by škoda, kdyby se tato kotva utrhla a prezident se stal jedním z mnoha mluvících hlav.