Jednoho pošmourného podzimního dne, a to koncem listopadu tohoto roku, mě zastihla smutná zpráva, že zemřel novinář, spisovatel literatury faktu a publicista Zdeněk Hrabica. Ještě celkem nedávno jsme spolu hovořili a připravili jsme také pro CMG rozhovor, který si můžete přečíst zde: https://czech.cri.cn/communication/3888/20201125/583194.html

Prostě se mi tomu nechtělo vůbec věřit, i když jsem věděl, že příteli Zdeňkovi do devátého křížku chyběly už jenom čtyři roky, ale ještě nedávno se mi zdál být ve formě a v plné síle, navíc vždy, když jsme se setkali, sršel dobrou náladou. Ať už to bylo na křtu některé z jeho zajímavých knih nebo na nějaké bouřlivé demonstraci anebo třeba, když jsme si v létě vyšli jen tak v Praze do hospůdky na pivo a kamarád Zdeněk mi vyprávěl příhody z dávno zašlých časů, které mi pomáhaly snáze se zorientovat a lépe pochopit naši „optimistickou“ současnost.

Třeba když mi vyprávěl, jak ho dnes již bohužel také nežijící, tehdy ale hodně populární český hudebník prosil, aby o něm v novinách hlavně nikde nepsal, že před rokem 1989 často a rád koncertoval na socialistické Kubě, protože měl onen umělec opravdový strach z toho, že by si v dnešní bezbřehé demokracii a svobodě kvůli tomu před publikem na kytaru ani nezadrnkal, natož aby zapěl notičku. To ale jenom tak na okraj, jak to vypadá s kulturou v českých luzích a hájích.

Čínský fotograf Cai Zhiyi se Zdeňkem Hrabicou

O Zdeňkovi Hrabicovi, který byl v minulosti redaktorem Mladé fronty a poté i šéfredaktorem populárního časopisu Svět v obrazech, bylo známé, že měl velmi rád Čínu a mezi Číňany měl mnoho svých přátel, kteří ho často navštěvovali na jeho vysočinské chalupě, pokud zrovna byli na návštěvě v České republice, nebo u nás třeba i žili. V nedávném rozhovoru pro CMG z listopadu roku 2020 Hrabica uvedl, že byly doby, kdy jsme o Číňanech zpívali oslavné písně a kdy k nám přijížděli jejich velcí čínští umělci, například jeho tolik oblíbení cirkusoví žongleři.

„Kolegové novináři v prvním deníku mládeže na světě v Mladé frontě mi to dali při mých čtyřicátých narozeninách najevo. Obdarovali mně čtyřicítkou živých kachen, na krku s přivěšenými výstřižky mých článků o Číně. Kačeny tehdy obsadily všechny prostory nyní barbarsky uprostřed metropole zbořené historické budovy někdejšího pražského deníku Prager Tagblatt,“ uvedl tehdy Hrabica pro CMG s tím, že do zmíněného deníku psal i Egon Ervin Kisch, jež byl zuřivým pozorovatelem Číny.

Naposledy jsem se se Zdeňkem Hrabicou, který byl nejenom novinář, ale i velice plodný spisovatel (napsal například se spoluautorem Viktorem Andrijanovem knihu Lidé z Reportáže, jež se věnovala osudům těch, které zmínil Julius Fučík v reportáži psané na oprátce), setkal na kulturní akci v Praze, kam tehdy dorazil i jeho čínský přítel, fotograf Cai Zhiyi, který tam prezentoval jejich společnou knihu s názvem Člověk – fotoportréty.

Kroutili jsme tam společně se Zdeňkem hlavou nad politickými propady české levice, hledali a nacházeli příčiny tohoto katastrofálního propadu v několika po sobě jdoucích volbách a shodli se i na tom, že nikdo naše připomínky léta neposlouchal.

A to dlouho před tím, než se z české politické scény naprosto ostudně vytratili kapitalismem a konzumní společností zhýčkaní takzvaní levicoví politikové, říkajíc s plnou pusou a poněkud nedůvěryhodně, že zastupují zájmy obyčejných lidí. Voliči se jim však ve volbách celkem po právu, a to několikrát v řadě za sebou, vysmáli. A nakonec jim už ani nedovolili vstoupit do Parlamentu. Tož tak.

Zdeňku, moc děkuji za Tvé kamarádství, noblesu a vzácné rady, které jsi mi dal, za Tvůj krystalický politický vhled a za neskonalý entuziasmus. V neposlední řadě za humor a nadhled, se kterým jsi zmíněné politické nešvary vždy s úsměvem a s písní na rtu přehlížel.

Radovan Rybák, zvláštní korespondent CMG v Praze