V současnosti je dominantní globální světovou měnou americký dolar, který je zároveň pro USA i ohromně silným nástrojem jejich politického vlivu a pomůckou k vybírání určitého tributu skrytě odváděného zbytkem světa do americké kapsy, neboť vydávání nových nadekretovaných peněz (fiat money) je vždy spojeno se ziskem jejich prvních příjemců, kterými jsou americké banky, které je následně za komerční úroky půjčují světu a za nižší než komerční úroky je půjčují americkému státu, který tak také na jejich vydání vydělává. Americe tak zbytek světa financuje její obchodní deficit a ohromně deficitní státní výdaje včetně astronomického vojenského rozpočtu.
Do své pozice se dolar vyšplhal v poválečném uspořádání světa po II. světové válce, kdy USA stály nad troskami konfliktem poničeného světa jako největší průmyslová mocnost s asi 50% podílem na světovém HDP, jako největším průmyslový výrobce své doby i největší nákupčí komodit jako ropa a jako hlavní lokomotiva poválečného hospodářského růstu světa. Své postavení si udržel i po zhroucení původního Bretonwoodského světového finančního systému roku 1972. Do velké míry i díky tomu, že arabská ropná království nadále prodávala ropu výhradně za dolary, takže díky tzv. systému petrodolaru se stal měnou podloženou klíčovou světovou komoditou - ropou.
Svět se však vyvíjí dál. USA si převážně díky postavení dolaru drží dominantní pozici ve finančním systému, ale dávno již není dílnou světa, naopak je postihla ohromná de-industrializace a z někdejší chlouby amerického průmyslu představující americkou průmyslovou dominanci nad světem se stal „rezavý pás“ úpadku. Největší dílnou světa zásobující planetu produkty zpracovatelského průmyslu i největším odběratelem komodit včetně ropy je teď Čína. Od posledního inovativního vzepětí Ameriky, kdy její garážové firmy ze Silicon Valley přetvořily výpočetní a komunikační technologie, už také uplynuly dvě generace, a státy BRICS nedávno jednaly o tom, že musí vyvolat novou průmyslovou revoluci inovacemi ony, protože jinak se jí nedočkají. USA navíc dolar hojně zneužívají jako zbraň třeba v sankčních režimech proti zemím vzdorujícím jejich hegemonii, čímž nutí nejen tyto země, ale i jejich partnery, aby vypracovávali alternativní finanční mechanismy obcházející dolary.
Roste tedy význam jiných měn např. eura na úkor dolaru a mezi nimi je i čínské renminbi čili yuan, ač jeho postavení ještě plně neodpovídá váze čínské ekonomiky, což je částečně způsobeno i tím, že Čína donedávna neměla plně otevřený finanční trh, to se však teď rychle mění.
Čína je pátou světově nejpoužívanější měnou, kdy v únoru probíhalo 2,19 procent hodnoty globálních přeshraničních plateb v renminbi. Na tom se odráží skutečnost, že v čínské ekonomice po svátcích nového lunárního roku a po ukončení epidemických restrikcí dochází k hospodářskému vzepětí, neboť měsíc předtím v lednu byl ten podíl jen 1,91 procent. To ovšem za situace, kdy ve světě na pokraji recese hodnota plateb ve všech ostatních měnách poklesla o 6,54 procenta.
Kromě ekonomické váhy Číny, otvírání jejího finančního trhu aj. se do toho promítá také rozvoj nového mechanismu Přeshraničního mezibankovního platebního systému (CIPS) vytvořeného k vyrovnávání přeshraničních plateb v yuanech, který se nejvíce uplatňuje při platbách s čínskými sousedy např. ze zemí ASEAN. Jde o určitý takový „yuanový SWIFT“. Tento systém loni v renminbi vyrovnal platby za 96,7 bilionu yuanů (14,1 bilionu dolarů), což byl meziroční nárůst o 21,48 procenta.
Kromě tohoto mechanismu se internacionalizuje řada dalších systémů v zahraničních bankách a spolu s otvíráním čínského finančního trhu do světa pronikají čínské finanční instrumenty, a to nejen obligace aj., nýbrž i takové cenné papíry jako deriváty a futures denominované v yuanech.
Momentálně Západní zejména americký finanční systém zachvátily určité finanční potíže, až hrozí i finanční krize. Kdy někteří experti na Západě se vyjadřují, že tyto problémy nejsou tentokrát způsobeny rizikovým úvěrovým portfoliem a kapitálovou nedostatečností bank, jako spíše potížemi dolaru jako měny a dolarového globálního systému a spoustou nejistot spojených s dolarem. To by mohla být pro yuan krásná příležitost, neboť v posledních letech, kdy byla situace ve světové ekonomice zejména v důsledku pandemie a Ukrajinské krize značně těkavá, to s dolarem, dolarovými aktivy i jinými měnami značně cloumalo, přičemž yuan a yuanové finanční instrumenty byly extrémně stabilní, takže se renminbi v nejistých časech nabízí jako šikovné aktivum k uložení bohatství. To v době, kdy američtí finančníci vyčítají své centrální bance FED, že svou politikou naprosto znehodnotila americké státní dluhopisy jako úložiště bohatství, takže je teď nikdo nechce.
I tak si však zatím dolar v únoru držel 41,1 procentní globální podíl na mezinárodních platbách, následován eurem, britskou librou, japonským jenem a čínským renminbi.
Nicméně řada zemí zjišťuje, že když kupují nejvíce zboží z Číny, je výhodnější část obchodů vyrovnávat v yuanech, jako o tom nedávno uzavřela smlouvu Brazílie, ale dělají to částečně i arabské státy, nebo Turecko, kterému čínské úvěry pomohly rychle se zotavit ze své finanční krize po propadu měny. A samozřejmě země ASEAN a Střední Asie. Ovšem tím úzkým partnerem Číny, který doslova tlačí na de-dolarizaci a náhradu dolaru yuanem je Rusko. Jak jsme o tom nedávno psali v článku - Yuan se jako významná světová měna prosazuje pomalu, ale jistě:
„V Rusku se yuan stal hlavní obchodovanou měnou na tamním finančním trhu. Na moskevské finanční burze transakce v yuanech letos v únoru obnášely 1,48 bilionu rublů (19,6 miliardy dolarů), tj. skoro 40 procent všech transakcí, tedy více než americký dolar, obnášející 38 procent a euro, na které připadlo 21,2 procenta transakcí. Když se natolik yuanizuje tak významná světová ekonomika jako Rusko, táhne to za sebou větší rozsah využívání yuanů i jinými zeměmi.“
Bloomberg nad tímto vývojem lamentuje, že podíl ruských exportů vyrovnávaných v renminbi vzrostl za prvních devět měsíců 2022 z 0,5 procenta na 14 procent. V ruských bankách je možno spořit si v yuanech, takže ruské domácnosti, které dosud v yuanech nespořily, v nich najednou za takovou chvíli mají uloženo ekvivalent 6 miliard dolarů, tj. 11 procent ruskými spotřebiteli vlastněných cizích měn. Je na tom zřejmě i vidět, komu Ruský lid věří.
Před únorovou eskalací Ukrajinské krize se na ruské burze provádělo v yuanech jen 3 procenta obchodů a za devět měsíců je to 33 procent. Během loňského roku spolu s přetrháním obchodních vazeb se Západem se Rusko více přiklonilo k Číně i k jiným asijským ekonomikám, kdy za rok 2022 bylo 40 procent ruských dovozů z Číny a 30 procent ruského exportu bylo též do Číny.
Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze