Při své letošní dobrodružné cestě do horkem rozpálené Havany, karibské krásky, která je léta sužovaná genocidním americkým embargem, jsem důkladně mapoval stále více se rozvíjející čínsko-kubánskou spolupráci v této složité oblasti. Při té příležitosti jsem si nemohl nechat ujít návštěvu proslulé čínské čtvrti v Havaně (Barrio Chino), která je od impozantní budovy kubánského Kapitolu vzdálená možná deset minut loudavou chůzí, protože rychle se pod žhnoucím karibským sluncem prostě jít nedalo. Ale já šel, pomalu a rád.
V samotné prastaré čínské čtvrti v Havaně jsem se najednou ocitl v síti čínských restaurací, nejrůznějších obchůdků prodávajících nejenom kvalitní čaj, ale třeba i zmrzlinu nebo čínské pivo značky Tsingtao a na chvíli jsem si připadal opravdu jako ve spletitých čínských uličkách v Pekingu.
Majitelé zmíněných restaurací v této čtvrti jsou především potomci Číňanů, kteří přišli na Kubu pracovat na třtinové plantáže na základě smlouvy z roku 1847 z provincie Kanton a usadili se tenkrát právě v místech, kde postupně vytvořili čínskou čtvrť, která byla svého času jednou z největších, a to v celé Latinské Americe, jak jsem před časem psal zde: https://czech.cri.cn/society/3887/20210830/698564.html. Tito Číňané však nikdy neztratili kontakt se svou rodnou zemí, což mnohdy potvrzují i jejich dnešní investice do čínské čtvrti. Ale teď pojďme zpátky z historie na ten můj rozpálený lednový špacír po Barrio Chino.
Přes nejrůznější kubánské náhončí, kteří mě lákali do čínských restaurací, jsem dorazil až k Institutu Konfucius, kde jsem měl možnost obdivovat moderní studovnu, posluchárnu nebo třeba knihovnu, která nabízela k výpůjčce opravdu nepřeberné množství knih ve španělštině a čínštině, které si půjčují kubánští studenti čínštiny, nebo jejich učitelé, kteří jsou vždy rodilí mluvčí čínského jazyka.
Překvapil mě nejenom zájem kubánských studentů o výuku čínského jazyka, ale i široké věkové rozpětí studentů. Od školáků, připravujících se na vstup na střední školu, až po seniory, kteří se učí čínsky, protože se jim líbí čínská kultura a Asie obecně a vítají tuto možnost, dál se ve svém životě vzdělávat. I když třeba nepočítají s tím, že jednou Čínu navštíví a budou tam moci studovat. To je spíše přáním a snem mnoha kubánských studentů, kteří jsou mladšího věku a mají takříkajíc život před sebou. Bylo pro mě přínosné, když jsem s některými studenty hovořil a oni mi to rádi a s nadšením potvrdili.
Při odchodu ze zmíněného institutu, kde je možnost se i pohodlně připojit k internetu, což na Kubě není úplná samozřejmost, jsem obdržel jejich kulturní program, ve kterém jsem se dozvěděl o připravovaných společenských akcích v čínské čtvrti. Jednalo se třeba o připravovanou konferenci o historii architektury ve zmíněné čtvrti, nebo třeba o debatu o tradiční čínské medicíně, dále o projekci čínských filmů a podobně. Také jsem si přečetl, že se chystá v této čtvrti řada sportovních podniků, i když nyní čínská čtvrť pochopitelně žije především přípravami na blížící se příchod Čínského nového roku vodního Zajíce, jehož příchod se bude slavit v sobotu 21. ledna na náměstí Plaza Sang Fan Cong. Jedná se o rozlehlé místo, které se nachází doslova pár desítek metrů od Institutu Konfucius anebo od legendární školy bojového umění Wushu, čili školy tradičního čínského cvičení pro zdraví a dlouhověkost, kam jsem po návštěvě institutu zamířil.
Zmíněná kubánská škola Wushu byla založena v roce 1995 a kromě čínského bojového umění nabízí také praxi terapeutických cvičení (Jian Shen Qigong), podílí se na šíření čínské kultury a tradic a na výchově a školení nových generací. Tuto školu založil a vede mistr Roberto Vargas Lee, který učí Kubánce pochopit a zvládnout toto bojové umění. Mistr Lee, jehož matka byla Číňanka a otec Kubánec, jak mi vysvětlila kubánská zaměstnankyně této školy, si vychoval několik svých následovníků, kteří učí jeho bojové umění i v jiných částech Kuby nebo světa. Ale o tom zase příště.
Na samotný závěr bych rád uvedl, že když jsem v podvečer odcházel z této čínské čtvrti, měl jsem pocit, že v ní věci fungují poněkud rychleji a jinak, než podle úsloví zítra bude taky den a neviděl jsem v ní až takovou míru chudoby, jako v jiných částech Havany, která je zasažená jednak postcovidovým obdobím a také krutým americkým embargem. Návštěva Barrio Chino mi potvrdila i nedávná slova z rozhovoru s panem Danilem Alonsem Mederosem - kubánským velvyslancem v České republice, který pro CMG uvedl, že existují aktuální plány na posilování sociálních vazeb s Čínou, a to právě v souvislosti s čínskou čtvrtí v Havaně. https://czech.cri.cn/communication/3888/20210622/679358.html
Jsem rád, že jsem se o tom v předvečer příchodu Čínského nového roku vodního Zajíce mohl v čínské čtvrti v Havaně přesvědčit na vlastní oči.
Radovan Rybák, zvláštní korespondent CMG
