Společenské zvyky v Tibetu – bydlení
　

Stany tibetských pastevců
Pastevci dříve vedli kočovný život a neustále se stěhovali. Stany se tak staly jejich domovem. V současné době sice mnozí pastevci vedou usedlý život ve svých vlastních domech, ale stany zůstávají nepostradatelnou součástí jejich života.
Pastevci se musí stále stěhovat i v sezóně s bujným trávním porostem, a to pro jeho dokonalou recyklaci. Pastevci bydlí ve svých domech výhradně v podzimním a zimním období, kdy hovězím a ovčím stádům je k dispozici jen sušená tráva.

Pastevní dobytek je zdrojem suroviny pro výrobu stanů. Jako látka stanů se používá srst dobytka. Stany tkané z jačí srsti jsou černé a stany tkané z kozí srsti jsou bílé. Ve většině případů však neexistují čistě černé nebo čistě bílé stany. Zvláště v Tibetu nejsou vidět čistě černé stany, protože černá barva se Tibeťanům nelíbí a mezi dva pruhy černé látky rádi přidávají bílý pruh. V Tibetu nalézáte i stany zhotovené z rostlinných vláken, které jsou vzácné a drahé pro tibetské prostředí na náhorní plošině, kde lze spatřit samá stáda hovězí a kozí

Stan obvykle slouží jako rodinné bydlení, a tak se jeho velikost liší podle počtu rodinných příslušníků. Při stavbě stanu se jeho vchod řeší tak, aby se nechal otevřít směrem na východ, a to podle lidových tradic. Kromě toho se na spojovací lana věší pestře zbarvené praporky, k modlitbám o požehnání.

Nejtypičtější „Diaofang" představují kamenné konstrukce, kde tloušťka zdi činí až jeden metr a přitom většina zdí je tenká nahoře a zesílená dole. Vyskytují se také dřevo-hliněné konstrukce, v nichž jsou zdi mnohem tenčí. V takových domech zmíněných obou konstrukcí si lze užívat příjemné teplo v zimním období a příjemně chladný vzduch v období letním.

„Diaofang" je obecně patrový. Obvykle má dvě nebo tři podlaží. Přízemí, s poměrně nízkým stropem, tvoří chlév a skladiště. V prvním patře jsou ložnice a obývací prostor a v případném dalším poschodí je obvykle  místnost vyhrazená k modlení a prostor pro sušení na slunci. Rozloha Diaofangů bývá odlišná kvůli počtu rodinných příslušníků a jejich finančnímu stavu. Vzájemné propojení vysokých či nízkých rozměrných domů působí velkolepým dojmem. Dvou a vícepatrové domy typu „Diaofang", které se nacházejí zejména ve Lhase, byly postaveny většinou šlechtici starého Tibetu.

Domy „Diaofang" jsou vidět v různých oblastech Tibetu, ale liší se stylovým zaměřením. Ve Lhase se vyznačují vnitřním dvorem s křížovou chodbou. Vejdete-li do dvora, máte pocit, jako byste se ocitli

v bludišti. „Diaofang" na jihu Tibetu, v prefektuře Shannan/Lhokha/, je většinou proveden s vnějším dvorem, který umožňuje venkovní aktivity. Všechny domy typu "Diaofang" mají – jak bylo výše uvedeno – ploché střechy, na nichž se lze procházet i dělat jiné zábavní aktivity. Čtyři rohy střechy ční vysoko nad její střední plochou a jsou určené k vyvěšování pestrobarevných modlitebních praporků.

O důležitých svátcích a nebo při slavnostních rodinných příležitostech se konají na střeše tradiční rituály k uctění bohů.

  • Staré čínské báseň Li Sao

  • Wangfei

  • Soukromá cesta do celého světa

  • Nejoblíbenější místa k prohlížení červených listů v Beijingu

  • Klasické speciality v Šanghaji

• Možnost pocítit čínské umění

• Budapešť

• Noční Šanghaj

• Modrotisk z města Nan-tong v čínské provincii Jiang-su

• Čína vítá Asijské sportovní hry