Liu Weiovi byly amputovány obě paže poté, co se v deseti letech dotkl drátu pod vysokým napětím při hře na schovávanou. Během rehabilitačního pobytu v nemocnici pro něj nastala první významná změna v přístupu k životu. Seznámil se totiž s pacientem, který stejně tak přišel o obě ruce, ale byl schopný vše udělat sám a navíc měl úspěšné profesní uplatnění. Jednalo se o tehdejšího místopředsedu Pekingské federace invalidů, Liu Jingshenga. Od něho se Liu Wei naučil mnohému. Za půl roku již zvládl jíst, čistit si zuby i psát pomocí prstů u nohou.

O dva roky později se Liu Wei vrátil do školy. Při závěrečných zkouškách v semestru se opět, tak jako dříve, zařadil mezi první tři místa ve třídě. „Od té doby jsem se začal učit pilněji. Vše se mohu naučit rychleji a lépe než ostatní, když mám o to zájem a vynakládám větší úsilí", řekl Liu. Ve věku 12 let se začal učit plavat a brzy se stal členem Pekingského družstva tělesně postižených plavců. Dva roky poté se mu podařilo vybojovat dvě zlata a jedno stříbro v národním turnaji v plavání tělesně postižených.

Druhou důležitou změnu ve svém životě zaznamenal Liu Wei v roce 2002, kdy proběhl Světový pohár ve fotbalu. Od raného dětství snil o tom, že se stane profesionálním fotbalistou. Ve třetím ročníku základní školy, předtím, než ho zasáhl elektrický proud, byl vedoucím školního týmu fotbalistů. Když sledoval přímý přenos Světového poháru ve fotbalu, začal přemýšlet o tom, co dál. Přislíbil matce získat zlato na paralympijských hrách 2008 v Pekingu.

Osud byl však pro Liu stejně krutý. Intenzívní příprava na paralympijské hry vedla k poklesu imunity a postihla ho alergická purpura. Na pokyn lékaře se musel vzdát tréninku, jinak by to ohrozilo jeho život.

V devatenácti letech učinil Liu další významné rozhodnutí ve svém životě. Poté, co se vzdal fotbalu a plavání, skládal naději v poslední ze svých tří dětských snů, tedy v hudbu. I když měl vynikající prospěch ve škole, rozhodl se nezúčastnit přijímacích zkoušek k vysokoškolskému studiu a začal se hudbě věnovat celým srdcem. Rodiče si vypůjčili peníze na klavír. „Nejradostnější věcí pro člověka je, že se může zabývat profesí dle své chuti," řekl Liu.

Po určení životní cesty se Liu obrátil na soukromou hudební školu, kde ho však odmítl ředitel s obavou, že by to jen poškodilo image školy. Na slova ředitele reagoval Liu takto: „Musím vám poděkovat za diskriminační postoj, já vám ale ukážu, jak to udělám." Liu Wei začal studovat klavír za pomocí chodidel. Vytrval přes jakékoli obtíže, nepředstavitelné pro normálního člověka. „Nikdy jsem sám sebe nezařadil do zvláštní skupiny, protože rozdíl je jen v tom, že to, co vy děláte ručně, já dělám nohama," tvrdil Liu.

Bezruký pianista připouští, že výběr skladeb, které dokáže zahrát, je kvůli délce prstů u nohou omezený. Když však v televizní soutěži 8. srpna spustil píseň Mariage d'amour, proslavenou francouzským pianistou Richardem Claydermanem, zvedl diváky ve studiu ze sedadel a jednu porotkyni rozplakal. Když se porotce zeptal, jak to všechno dokázal, Liu odpověděl: „V mém životě jsou jen dvě cesty. Buď rychle umírám, nebo žiji nádherně."

Liu Wei se nakonec stal prvním vítězem čínské mutace reality show. Při předávání cen ho pozvala tchajwanská zpěvačka Jolin Tsai, aby vystupoval jako host při jejím světovém turné, což mu mj. umožní hrát tři měsíce v americkém Las Vegas. „Nebojme se plnit si své sny!" Dodal Liu.

  • Gustav Vigeland

  • Cheongsam - čínská klasická krása

  • Wangfei

  • Ze Šigace do Himalájí

  • Nejoblíbenější místa k prohlížení červených listů v Beijingu

• Původ jména „Daoxiangcun"

• Staré čínské báseň Li Sao

• Čínský film 2010

• Společenské zvyky v Tibetu – bydlení

• Stará píseň národnosti Miao v čínské provincii Gui-zhou