Čínský lunární kalendář a Jieqi

Staří Číňané věřili, že katastrofy jako hladomory nebo záplavy mohou být mimo jiné způsobeny i špatným výpočtem kalendáře. Proto pro ně bylo velmi důležité správné určení času. Staří Číňané si již brzy vytvořili poměrně složitý a velmi přesný systém kalendáře. Písemné záznamy ukazují, že první čínský kalendář byl sestaven již v r. 2637 p.n.l.

V současné době se v Číně používají dva kalendáře: od roku 1911 je to jednotný světový kalendář (gregoriánský), ale souběžně se udává i datování podle původního čínského kalendáře.

Čínský kalendář je odvozen od nebeského pohybu Měsíce, na rozdíl od západního kalendáře, který je odvozen od nebeského pohybu Slunce. Všichni víme, že síla Měsíce, jako nejbližšího nebeského tělesa, se projevuje například vzedmutím vodních ploch, moří a oceánů. Je také všeobecně známo, že při úplňku roste nervozita, nespavost, ale i kriminalita a násilí. Číňané si již odedávna všímali vlivu Měsíce na život na Zemi a vypracovali tak lunární kalendář, založený na měření časového intervalu mezi dvěma stejnými fázemi Měsíce. Zrcadlí se v něm stará čínská filozofie, podle které ve světě vládnou dvě protichůdné síly: jang – mužský princip, který je světlý a aktivní, a yin – ženský princip, který je tmavý a pasivní. Jejich vzájemným střetem se v přírodě vytváří harmonie a rovnováha.

Solární rok má 365 dní, zatímco lunární pouze 354 dní. Pro vyrovnávání zbylých dnů se každých 19 let vkládá interkalární třináctý měsíc 7-krát. Měsíce mají střídavě 29 a 30 dní. Počátek nového měsíce se shoduje vždy s novoluním. Jednotlivé dny se dělí na dvojhodiny, které se někdy též nazývají hlídky.

Čínský kalendář se počítá na úplné(velké) cykly, které trvají 60 let. Každý rok má svůj název, který se skládá z názvu jednoho z 10 nebeských kmenů a jedné z 12ti zemských větví. Cyklus vzniká tak, že k prvnímu kmenu se přiřadí první větev, ke druhému kmenu druhá větev a tak to jde dál až k poslednímu desátému kmenu a desáté větvi. Poté se vezme opět první kmen, ale přiřadí se k němu jedenáctá větev, ke druhému kmenu následně poslední, dvanáctá větev a ke třetímu kmenu poté první větev. Tímto způsobem dochází ke vzniku 60 cyklických znaků. Každý úplný cyklus je tvořen ještě pěti běžnými(menšími) cykly, které se střídají po dvanácti letech. Každému roku běžného cyklu je přiřazeno jedno z dvanácti znamení čínského zvěrokruhu. Periodicky se tak opakuje rok myši, buvola, tygra, králíka, draka, hada, koně, ovce, opice, kohouta, psa a vepře. Tato dvanáctiletá perioda se ještě kombinuje s pětiletou periodou, kdy se střídají elementy (kov, dřevo, voda, oheň, země) a dvouletou periodou, kdy se střídá náboj (jang a jin).

Jelikož za starých dob bylo zemědělství hlavní ekonomickou oporou Číny a jejího národa, lunární kalendář se proto připravil tak, aby byl velmi důkladně přizpůsoben zemědělskému roku. Všichni známe čtyři roční období(jaro, léto, podzim, zima), třeba i dobu slunovratu a rovnodennosti na jaře a na podzim. V čínském lunárním kalendáři je rok dále rozdělen na 24 pravidelných období, nazvaných „Jieqi"/ťie-čchi/, neboli zemědělské doby, či energické uzly.

podzimu", se datuje na 7. či 8. srpen; Chushu, neboli „konec horka"; Bailu, neboli „bílá rosa", symbolizuje zvětšení vlhkosti, které umožňuje vznik rosy; Qiufen, neboli „podzimní rovnodennost"; Hanlu, neboli „chladná rosa", signalizuje chladné počasí;  Shuangjiang, neboli „vznik jinovatky", nastává kolem 23. října a znamená trvalé klesání teploty; Lidong, neboli „začátek zimy", nastává kolem 7. listopadu; Xiaoxue, neboli „malý sníh"; Daxue, neboli „velký sníh"; Dongzhi, neboli „zimní slunovrat"; Xiaohan, neboli „malý mráz"; Dahan, neboli „velký mráz".

Pro určování 24 Jieqi se aplikovaly důležité astronomické, meteorologické a fenologické znalosti. Jieqi proto stále hraje důležitou úlohu v čínském zemědělství a líbí se široké řadě rolníků, kteří ho používají jako ročenky, podle níž určují nejvhodnější dny pro setbu a sklizeň.